HISTORIE VÝROBY PAPÍRMAŠÉ

František Zuman

Papírmašé se vyráběla z papíroviny připravené z hadrů nebo starého papíru. Starý papír se vařil a roztloukal v moždíři, nebo se mlel v holandru (mlýn na mletí hadrů). Do látky se přidávala mletá křída, hlinka a klihová voda nebo škrob s klihem. Jemnější papírmašé vyráběli z papírových odpadů, dřevěného popela a moučného lepidla. Přidáním křídy, klovatiny a lněného oleje nebo fermeže se dělala tzv. kamenná lepenka, která vzdorovala vodě.
S papírmašé se pracovalo jednoduše tak, že se vtlačovala do forem ze dřeva, sádry nebo kovu, které se předtím potřely olejem. Získané předměty se sušily, malovaly a lakovaly. Papírmašé dávala ovšem větší možnost formování než lepenka, a proto se z ní vytvářely nejen tytéž předměty jako z lepenky, ale hlavně předměty tvarově náročné jako figurky, loutky, škrabošky, dýmkové hlavičky, poháry, rozžehadla a vůbec nejrůznější předměty bižuterní.
Výrobní postup z roku 1854 byl popsán v SPH Kontakte č. 10 (1975). Důležitou součástí výrobního procesu bylo vysoušení v peci, které zpravidla trvalo až 12 hodin.
I tato výroba se u nás velice rozšířila, což bylo v zemi s rozvinutým papírnictvím pochopitelné. V které době tato výroba u nás vznikla, přesně nevíme, ale v roce 1788 uvádí Schreyer v Kommerz, Fabriken un Manufakturen in Böhmen II. str. 156 (1790) 3 mistry, 6 tovaryšů, 2 učedníky a 8 pomocníků, tedy 19 osob pracujících s papírmašé.
Počátky továrny Josefa Mentschla v Rumburku na předměty z papírmašé sice neznáme, ale v roce 1791 tu již byl podnik technicky dobře vybavený stroji se všemi potřebami i odborně vyučeným personálem. Výrobky měly dobrý odbyt, a tak Menstchel, rumburský měšťan a pozlacovač, žádal u císaře o různé výhody pro továrnu, která měla roční tržbu 7 000 zlatých. Jeho žádost byla vyřízena dvorním dekretem z 3. června 1791, kterým se povolovalo přijímání tovaryšů jiných oborů, volný obchod v dědičných zemích a označování výrobků značkou. Podnik později vyráběl také vařiče na punč, cukřenky, ruční svítilny, košíčky na pletení, květiny i ovoce. Poslední záznam o výrobě je z roku 1824.
Mentschlův podnik nebyl u nás jediným, protože výroba podporovaná celním řádem z 2. ledna 1789, který zakazoval dovoz těchto výrobků z ciziny, se šířila zvláště v 1. polovině 19. století. V roce 1836 jsou ještě podniky v Horním Litvínově (H. Müller a spol. a Bernard Rothe), v Karlíně (Bohumil Glässel, výroba dýmek), v Klášterci nad Ohří (figurky a škrabošky) a v Jablonci nad Nisou (Josef Kieswetter). V Mnichově Hradišti vyráběl Becher a Iserstein vedle tabatěrek různé bižuterní předměty, v Českém Krumlově vyráběl Ignác Warta figurky a hračky, v Chomutově Jiří Hornlein měl podnik v letech 1844 a 1861, v Přísečnici vyráběl v letech 1851 až 1863 Vilém Gross hlavně figurky zvířat a v Českých Budějovicích pracoval Emanuel Fürth. Také karlovarský Sebert vyráběl vedle tabatěrek z lepenky i dýmkové hlavičky, poháry, rozžehadla a zaměstnával 6 dělníků a 2 malíře. Později vzniká české výrobě velká konkurence v Německu a rakouských zemích. Tak v Gumpendorfu u Vídně se vyrábí v 1. pol. 19. století papírmašé ve velkém, hlavně hlavy loutek a figurky. Ve Štýrském Hradci se vyrábějí tabatěrky ve dvacátých letech 19. století.

Z přílohy časopisu "Papír a celulóza" (1983) nazvané Papír - historie řemesla a výrobní techniky připravil M. Zábranský.