MOTIVY NAROZENÍ PÁNĚ NA LIDOVÉM MOBILIÁŘI

Luboš Kafka, Etnologický ústav AV ČR, v. v. i.

Lidový mobiliář zdobený malbou se podobně jako betlemářství a další projevy výtvarné kultury řadí ke svébytným, esteticky hodnotným dokladům lidového výtvarného umění. Od 17. do sklonku 19. století představoval tento typ nábytku běžnou součást reprezentativního vybavení tradičního interiéru. V průběhu vývoje se vytvořila celá řada regionálních typů lidového nábytku, jež se odlišují stylem malby, kompozicí, výzdobnými prvky a motivy. Nejnáročnější a nejvýše ceněný typ výmalby tvořila figurální antropomorfní témata náboženského i profánního charakteru, která známe zejména z dveří skříní a čelní strany truhel. Pro nároky, jaké kladl na malíře, zůstal tento způsob výzdoby mobiliáře v řadě oblastí neznámý a jinde se uplatnil pouze v omezené míře. K oblastem, kde se antropomorfní výmalba rozvinula vysokou měrou, u nás patřilo Chebsko a severovýchodní Čechy, ze zahraničních oblastí je třeba vyzvednout zejména Horní Bavorsko a Horní Rakousko.

Převážná část mobiliáře byla přitom pořizovaná ke svatbě jako součást výbavy nevěsty, ojediněleji ženicha, a splňovala několik funkcí. Funkci užitnou primárně související s kulturou bydlení doplňovala funkce estetická a upomínková (připomínka svatebního dne a složení manželského slibu). Účel reprezentační doznal svého vrcholu zvláště při obřadním převážení výbavy nevěsty do domu ženicha na otevřených svatebních povozech.

Ve výmalbě nábytku se významnou měrou odrazilo rovněž náboženské vyznání vlastníků, ale též představy magického a pověrečného charakteru. Výzdobné prvky, případně celý obrazový program, měly dopomoci novomanželskému páru k prosperitě, ke štěstí, k Božímu požehnání a ochraně před vším zlým. Základní účel manželství, kterým bylo založení nové rodiny, hojnost dětí a pokračování rodu v dalších generacích, podtrhoval také okruh určitých náboženských motivů. Souvisela s ním např. zobrazení biblických prarodičů lidstva, Adama a Evy u rajského stromu poznání. Předobraz či nebeskou paralelu manželského páru představovala i protějšková zobrazení tzv. svatých párů, nejčastěji Ježíše Krista a Panny Marie, jmenných patronů snoubenců či ochránců rodiny, zvláště sv. Anny, sv. Josefa.

S porodem a následným šestinedělím byly v některých regionech (zejména v jižních Čechách) spjaty zástěny z dřevěné konstrukce potažené plátnem, tzv. koutra, které načas zaujaly dominantní místo v obytné světnici a oddělovaly lože rodičky od zbylého prostoru.

Do okruhu témat, u nichž byla velmi výrazná souvislost s požehnáním dětmi, náležela také zobrazení andílků a především novorozeného Spasitele nebo Ježíška v dětském věku. Motiv Božského dítěte býval kombinován s dalšími symboly, které předjímají Kristovo umučení a spasitelskou úlohu, např. v podobě Ježíška s říšským jablkem a trnovou korunou či dítěte spícího na kříži. Ježíška často doplňovalo protějškové znázornění dalšího dítěte - malého sv. Jana Křtitele s beránkem.

Užší vztah k betlémské události mají vyobrazení Panny Marie s novorozeným Ježíškem. Obvykle jde o některou ze zázračných poutních Madon, jež v lidovém prostředí doznaly vysoké míry popularity. Mnohdy neumělé repliky v lidových příbytcích zosobňovaly zázračnou moc oblíbeného kultovního objektu a zároveň paralelu mezi příchodem Spasitele a narozením potomstva v rodině vlastníků. Ze škály desítek poutních typů a prototypů madon, jež věřící vyhledávali na území českých zemí i za jejich hranicemi, se na našem lidovém nábytku uplatnily necelé dvě desítky.

Na dochovaných artefaktech byla nejčastěji znázorňovaná Panna Marie z méně významného poutního místa Bozkova u Semil. V poutním okruhu Bozkova se totiž utvořila významná enkláva lidového malovaného nábytku, která vyniká četností figurálních námětů (Pojizeří, Český ráj, Podkrkonoší).

Díky rozvinuté truhlářské a malířské produkci na Chebsku se na druhé místo zařadila zázračná Madona z populárního Chlumu sv. Maří (Maria Kulm). Teprve za těmito domácími plastikami následují repliky slavného poutního prototypu Panny Marie Pomocné a Madony z nejproslulejšího poutního místa někdejší habsburské monarchie - trůnící Madony z Mariazellu.

Na lidovém nábytku se několika nečetnými exempláři uplatnily též další madony z Čech i sousedních zemí, např. Staroboleslavské paládium, Madona ze Svaté Hory u Příbrami, Madona z Malých Svatoňovic, kladských Vambeřic či Panna Marie v naději z pražského Karlova jako ochránkyně těhotných žen.

Zobrazení sv. Rodiny, případně širší betlémské scenerie, se na lidovém nábytku řadí k unikátním tématům. Malíři, kteří působili v rámci truhlářských dílen, zobrazovali komplikovanější výjevy pouze ve výjimečných případech a byla to záležitost nejzručnějších, řemeslně proškolených malířů. U většiny tvůrců přesahovaly obdobné zakázky jejich schopnosti. Lidová poptávka po artefaktech s vánoční tematikou byla navíc saturována levnějšími předměty (zlidovělá grafika, podmalby na skle, betlémy, perníky apod.). Některé z nich se
v lidovém interiéru a zvykosloví přitom uplatňovaly pouze v rámci vánočního okruhu, a nikoliv celoročně jako právě mobiliář.

Zevrubný výzkum lidového mobiliáře ve zhruba 200 českých muzejních a soukromých sbírkách odhalil pouze pár výjimečných artefaktů.

Nejryzejším a zároveň nejreprezentativnějším dokladem uplatnění betlémské tematiky na lidovém mobiliáři z našeho území je malovaná zástěna ze sbírek Etnografického oddělení Národního muzea (inv. č. H4-38201). Šestidílný jihočeský paraván, získaný do sbírek ve třicátých letech 20. století, je zřetelně ovlivněný rokokovým malířstvím. Pochází z konce 18. století, tedy z údobí josefínského zákazu vystavování betlémů v sakrálních prostorách. Na centrální části je vyobrazena sv. Rodina s pastýři. Další oddíly znázorňují sv. Tři krále, daráčky na cestě do Betléma a pastýře na pastvinách. Poslední díl vyplňuje ve shodě s dobovými ornamentálními tendencemi rokoková váza s kyticí.

Lze předpokládat, že právě na zástěnách určených k zakrytí lože rodičky se mohlo téma Kristova narození vyskytovat jako náboženská paralela ke zrodu pozemského života, výraz snahy po ochraně života rodičky a dítěte a naděje na spásu jejich duší. Do současnosti se však na celém našem území dochoval pouze nereprezentativní vzorek zhruba dvou desítek zástěn.

Druhým výjimečným kusem mobiliáře na našem území je příborník z poslední čtvrtiny 18. století uložený ve sbírkách Regionálního muzea v Náchodě (inv. č. V-1a-39.). Základ obrazového programu vytváří výjevy čtyř polí dvířek. V horním nástavci je zpodobeno zvěstování pastýřům a sv. Tři králové před Herodem. Výplně větších polí dolní skříňky zobrazují klanění pastýřů a adoraci sv. Tří králů. Příborník je importem z Horního Bavorska, některé z dílen v oblasti Inntal či Leitzachtal, jež proslula právě figurální výmalbou nábytku.

Vzhledem k betlemářství dále zaujímá ojedinělé místo skříň ze sbírek Městského muzea v Lomnici nad Popelkou (inv. č. VII F 2686). Má tzv. ochuzený typ výzdoby, kdy výmalbu dřevěného podkladu polí nahrazují malby či grafiky na papíře. Protějškové postavy sv. Veroniky a sv. a Nepomuckého byly vystřiženy a nalepeny na pole dveří. Obě figury disponují analogickými výtvarnými hodnotami jako malované figurky papírových betlémů, jejichž tradice se kromě dalších oblastí rozvinuly též v severních a severovýchodních Čechách. Styl malby umožňuje úvahu, že se tvůrce postav mohl rekrutovat právě z okruhu malířů betlémů a dalších příležitostných artefaktů.

Rovněž v zahraničí se znázornění Narození Páně a doprovodných novozákonních událostí řadí k unikátům. Z Horního Bavorska se do dnešních dnů dochovalo několik děl obzvláště zručných malířů. K nim patřil truhlář a malíř Anton Perthaler z Degerndorfu am Inn (1740-1806) a jeho vrstevník Johann Nepomuk Pichler z hornobavorského Schliersee, jehož tvorba však dosáhla o poznání menších technických kvalit (protějškové výjevy zvěstování pastýřům a příjezdu sv. Tří králů např. zdobí pole Pichlerovy truhly z doby kolem r. 1780 ve sbírkách Heimatmusem Miesbach.)

Vzácně je doloženo téma i na území Rakouska. K několika ojedinělým exemplářům se řadí skříň z expozice lineckého muzea z r. 1833 s výjevy Navštívení Panny Marie, klanění pastýřů, sv. Tří králů a útěku do Egypta (za upozornění a fotografie děkuji Janu Rodovi). Prakticky bez analogie je výmalba dřevěného obložení stěn s motivem narození Páně z někdejší světnice v tyrolském Tannheimeru (dnes součástí expozice Bayrisches Nationalmuseum v Mnichově).

Přes svoji naprostou výlučnost představují ojedinělé kusy lidového mobiliáře zajímavou paralelu k betlemářské produkci a jsou dokladem různorodého ztvárnění dané tematiky.