KALSSŮV BETLÉM

Jan Roda

Rakouské Solnohradsko je půvabná horská oblast a významný jesličkářský region s dávnoutradicí precizních řezeb. Lázeňské město Bad Ischl leží v jeho středu a bývá vyhledávaným turistickým cílem. Jezdí se sem za poznáním císařské vily, kde František Josef I. podepsal manifest, kterým vyhlásil 1. světovou válku, ale také za očistou do místních lázní, či za hřešením ve starobylé cukrárně.

Do knižních průvodců se již nedostalo, že místní národopisné muzeum, které sídlí na nábřežní kolonádě, má ve svých sbírkách betlém, který stojí za pozornost. Rozsáhlé jesle mají svůj příběh a já ho ve stručnosti vypovím.

Otcem betléma byl písař solného podniku pan F. Oberleitner. Ten přislíbil, že pokud se mu narodí syn, pořídí si a postaví velký betlém. Léta Páně 1838 se syn narodil a jeho šťastný otec počal plnit slib. Figury si pořizoval od řezbářů z Ischlu a okolí. Nebyli to ledajací řezbáři, byli zkušení jak v řezbě, tak polychromii. Jen jejich jména se nezachovala.

Základ jeslí zpočátku tvořilo 300 figur, za které donátor zaplatil 200 guldenů. V roce 1889 zdědil pekař J. Kalss toto nemalé dílo, které ještě rozšířil a z části rozpohyboval. Až do roku 1914 betlém stál v jeho domě v obci Reiterndorf. To se již rozšířil na 500 řezaných figur, kde ty v popředí byly výšky kolem 25  cm. Součástí výstavných jeslí bylo i osm biblických scén, jako "Dvanáctiletý Ježíš v chrámu" a podobně. Pan Kalss zemřel v roce 1914 a betlém přešel na jeho syna, který ho ve Frankenburgeru vystavoval. Do povědomí obyvatel se dostaly jako Frankenburgerské jesličky. V roce 1950 pan Kalss junior umírá a není v silách jeho dcery ve stavění jeslí pokračovat. To je signálem pro vlastivědný spolek z Bad Ischlu, aby se zajímal o  jejich získání.

Za přispění finančního daru obce a výtěžků z kulturních akcí byl betlém již v roce 1950 zakoupen a postaven ve starém muzeu. Tak se jesle vrátily zase zpět do Bad Ischlu. V roce 1985 získalo Vlastivědné muzeum novou budovu, bývalý hotel Austria. Objekt byl opraven a přestavěn pro účely muzea. V přízemí bylo počítáno s vystavením velkých jeslí.

Figurky a budovy jeslí byly opraveny, vybudovala se nová podpěrná konstrukce, přizpůsobila se mechanika novému rozestavění. Pro stavbu scenérie bylo použito mnoha přírodnin, velkých kořenů nevyjímaje. Betlém dostal nové osvětlení a byl ozvučen. Betlémský příběh je odvyprávěn s využitím světelných efektů.

Na všech těchto pracích se podíleli pánové Neureiter, Altenbichler a Engl, ale jistě i další. V novém seskupení na patnácti čtverečních metrech je vystaven betlém, který dokumentuje vyspělou jesličkářskou dovednost kraje a vrací nás zpět do časů dávných krojů a pozapomenutých řemesel. Základní scéna je navíc obměňována dle liturgického kalendáře. Dalších pět scén je vystaveno v separátních vitrínách, mimo vlastní betlém.                                                   

Betlém je řádně zajištěn a od návštěvníků ho odděluje stěna z plexiskla. Možná právě dokonalostí instalace se proměnil velký domácí betlém na muzejní exponát. Je to jistě škoda,  ale jiné cesty bezpochyby nebylo.

Jesle nejsou přístupné celoročně, ale i tak po velkou část roku. Zájemce o zhlédnutí si musí aktualizovat termín vystavování a otevírací dobu (e-mail: info@stadtmuseum.at). Jesle za prohlídku rozhodně stojí a čas na návštěvu kavárny jistě zbyde.

Pozn.:  Gulden (Wikipedie) - zlatý, nebo též florin či gulden bylo platidlo, používané v létech 1754 až 1892 na území habsburské monarchie.
(Pro představu: okolo roku 1850 byl roční plat vyššího úředníka 500-700 zlatých, učitele 130 a roční mzda dělníka 100-200 zlatých.)