PAŠIJE
Jan Roda
Naše země se může pochlubit bohatou vánoční jesličkářskou tvorbou, která vychází z doložené tradice. Položme si otázku: "Je tomu obdobně v případě slavení velkého křesťanského svátku, Velikonoc?"
Zkusme si říci - s přihlédnutím k definici vánočních betlémů - vymezení pro pašijové výjevy, které často bývají nazývány postními betlémy. Pašijové výjevy jsou scénická vyobrazení posledních dnů života Ježíše Krista. Stejně jako u betlémů, mohou být pašijové výjevy vyhotoveny rozličnými technikami a stavěny jak na církevní půdě, tak v našich domácnostech. Vyloučit nelze ani veřejný prostor. Vycházejí z litery Nového zákona, která se vztahuje na události od příjezdu Ježíše do Jeruzaléma až po jeho vzkříšení.
Definujeme-li takto pašijové výjevy, oddělujeme je tím od dalších výtvarných děl, která též vycházejí z hluboké křesťanské víry, oslavující Velikonoce. Máme na mysli křížovou cestu, Boží hrob, sochy ukřižovaného Krista a sochy Krista vzkříšeného. Tato díla jsou vžitá pro bohoslužby a bez nich si křesťané nedovedou představit velikonoční slavnosti v chrámech.
Pašijové výjevy, jak je vnímají betlemáři, rozšiřují svým provedením možnosti meditace nad podstatou křesťanského svátku. Stávají se navíc pastorační pomůckou. Je tomu stejně jako u vánočních betlémů.
Nejznámější pašijové výjevy nalezneme na Orlickoústecku. Tam jsou po léta nazývány postními betlémy a měli bychom tamní označení pro tento region respektovat.
Písemné vzpomenutí nám zanechal Z. Hackenschmied ve své knížce Ústecké betlémy (1927). Vzpomíná postních betlémů z rodiny Knapovských a Havlíků. Ze zaznamenaného lze odvodit, že postní betlémy se v regionu vyskytovaly, ale jen v omezené míře. Tomu odpovídají zachované exponáty v místním muzeu. Znalci rozpoznávají malby malířů Štantejského a Jansy. Pak hlavně Jiřího Knapovského, který udržel rodinnou tradici stavění postního betlému, navíc sám takové betlémy maloval. Jeden z jeho postních betlémů byl připraven pro tisk a také ve vyšším nákladu vydán.
Ve sbírkách Severočeského muzea v Liberci jsou také zachována torza z pašijových výjevů. Jsou po stránce malířské velmi dokonalé, připisované malíři Liewehrovi. Problematika výskytu pašijových výjevů na Liberecku by si zasloužila samostatné hlubší badatelské prozkoumání.
Třebíčské muzeum nemá ve svých sbírkách žádné pašijové výjevy. Jeden exponát, který se přibližuje svým provedením hledaným, je modelem Božího hrobu pro zdejší děkanský kostel. V něm však ani zbytky takové dekorace nebyly nalezeny.
Výčet autorem článku poznaných malovaných postních výjevů zde prozatím končí. Jistě, výčet není úplný, ale jistou představu o četnosti podává.
Autor se dále dotazoval, zda pašijové výjevy se zhotovovaly v řezbářsky významných regionech (Králicko, Příbramsko, Šluknovsko). Zdá se, že se v těchto místech tvorba tímto směrem neubírala. Obdobně autor nenarazil na nabídky takových prací v katalozích uměleckých dílen a družstev. Nabídky zhotovení křížových cest však byly obvyklé.
Pozoruhodná je však soudobá řezbářská práce pana Šediny se synem, kteří žijí a tvoří v Bechyni. Průběžně pracují na velkém pašijovém výjevu, který zahrnuje všechny podstatné události svatého týdne, velikonoční doby a časového úseku mezi slavným vzkříšením Krista a jeho vstoupením do nebes (viz 4. strana obálky). To, co pan Jiří Knapovský zaznamenal štětcem, to ztvárnili mistři z Bechyně dlátem.
Zdá se, že pašijové výjevy se nestavěly ani v kostelích. Pouze na jeden takový exemplář jsem narazil v malé farnosti jižně od Českých Budějovic. Námětem výjevu byl okamžik, kdy Kristus přijímá kalich utrpení od posla Božího. Postavy pastýřů, Krista a anděla ukazovaly na výrobek uměleckého ústavu. Tedy, výjimka, potvrzující pravidlo. Někde výroba opravdu existovala.
V dnešní době jsou postní výjevy dostupné jako tiskové archy, určené k podlepení, vystřižení a prostorovému vystavení. Z domácích tisků lze doporučit Postní betlém Jiřího Knapovského (Oftis, 2020) a Velikonoční události v obrazech – Od Getseman ke Vzkříšení, Anna Branišová (Komunita Blahoslavenství v ČR, 2022).
Z poznaného
lze učinit jistý závěr. Mnohé významné umělce, poučené výtvarníky i amatéry
oslovil velikonoční biblický příběh. Jen málokterý však téma zpracoval do
podoby, které jsme si my, jesličkáři, zvykli nazývat, byť nepřesně, betlémem.
