BETLÉMY JAKO ZRCADLO ŽIVOTA V MINULÝCH DOBÁCH (3. část)

Franz Grieshofer a Nora Witzmann

Pokračujeme v publikování textu katalogu vídeňského národopisného muzea z výstavy roku 2006.

Překlad RNDr. Eva Škobisová

Práce pastevců a rolníků

"A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda." (Lukáš 2,8). V celém Orientu i v Evropě byli pastevci běžnou součástí krajiny. Pastevectví patřilo k elementárním formám hospodaření. Ačkoliv byla práce pastýřů namáhavá a odpovědná, neměli ve společnosti moc velké uznání. Vypadá proto téměř jako provokace, že právě těmto obyčejným lidem přinesl anděl zprávu o příchodu mesiáše. Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid." (Lukáš 2,10)

Toto radostné poselství pak podněcovalo ve všech dobách fantazii a vedlo k rozmanitému zpodobnění této události.

Ve vánočních betlémech nepotkáváme pastýře jen v chlévě u Jezulátka, ale také u jejich stád na pastvině. Obraz dobrého pastevce, který se stará o ovce, hraje v křesťanské ikonografii důležitou roli. Pro tvůrce betlémů byly ovce vždy oblíbeným objektem, na kterém mohli ukázat svoje mistrovství. Svoji pozornost věnovali především scéně zvěstování, ve které se snažili vyjádřit úžas sedících, ležících nebo se právě probouzejících pasáčků kolem ohně. U skupiny pastýřů se jedná spíše o kočovné pastevce, kteří v dobách Ježíšových byli celý rok se svými ovcemi nebo kozami na cestách. 

Zatímco na pastevce ovcí je možné nahlížet jako na představitele extenzivní formy kočovného hospodaření na pastvinách, představují pastevci hovězího dobytka sezonní způsob hospodaření na pastvinách, jehož speciální formou je pastevectví na horských alpských loukách. Tyto různé způsoby hospodaření byly důvěrně známé tvůrcům betlémů i jejich divákům. Rozlišovalo se mezi salašnictvím ve společenství s hierarchicky rozděleným mužským personálem a salašemi se samostatným bačou. Tomu v betlémech odpovídá zobrazování typických budov, salaší a také každodenní práce.

K různým horským pastvinám s bači a k různým nosičům nůší se dají přiřadit určité typické budovy rolnických usedlostí. Podle jejich vzhledu se snadno nechá určit region, ze kterého betlém pochází. Dohromady zobrazují betlémy celý venkovský kosmos, ve kterém můžeme nalézt vše, co bylo potřebné ke skutečnému životu. To se týká chovu drobného zvířectva, výroby základních potravin i výroby textilií. Při práci s vřetenem nebo kolovrátkem je téměř vždy zobrazována Marie, přičemž jí Ježíšek pomáhá s navíjením upředeného vlákna na cívku.

Rolnické pracovní nástroje

Do světa rolníků patří práce se dřevem, ať už obstarávání dřeva pro zemědělské usedlosti anebo práce drvoštěpů v chatkách vysoko v horách. Hory se svými bizarními vrcholky tvoří také lesní revír pro lovce jelenů a kamzíků. V betlémech se prohání i další místní zvěř. Díváme-li se na Enichlmayrův betlém, může se nám zdát, že figurky zachvátil veliký neklid. Některé působí nerozhodně, jiné spolu diskutují, většina má ale napilno. Pohybují se směrem k jesličkám, stejně jako pastýři, kteří podle Lukáše 2,15-18 na sebe volají: "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil." Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli.

Vedle těch divících se, klevetnic a sousedů, na sebe přitahují pozornost především takzvaní "Laufmandeln" nebo "Bingmandeln" (figurky charakteristické pro betlémy ze Solné komory). Mezi nimi jsou známé typy jako "Urberl mit der Leivand" - figurka s plátnem v podpaží, "Lampltrager", který nese jehně se zavázanýma nohama přehozené přes ramena, "Wiagerltrager" - figurka nesoucí kolébku, "Naz mit der Henn" se slepicí a "Vata lass mi a mitgehen" ("táto vezmi mě také s sebou") - otec se synkem.

K transportu dárků používají figurky kapsy, košíky s držadlem, krosny, putny, nůši na zádech i ty nesené na hlavě nebo mají náklad upevněný na ramenou popruhy z látky. Ženy nosí svůj náklad ve vědru na hlavě. Jiné figurky používají k transportu těžkého nákladu kolečko nebo trakař.

Svět horníků

V betlémských horách najdeme často horníky. V Kieningově betlému vidíme horníka, jak tlačí vozík ven z vyzděné štoly, která nese dvojitý šlechtický erb. Georg Kieninger, sám pracovník v solném dole v Hallstattu, vybavil svůj betlém filigránním mechanismem, který umožňoval, aby se co nejvíce figurek pohybovalo. Původně jeden horník jezdil u ústí šachty ven a dovnitř. Dva jiní horníci naproti tomu točili nepřetržitě velkou kladkou, aby svezli kbelíky dolů do štoly. Kieninger znal svět horníků velmi dobře. To se jistě týká také neznámého stavitele skříňového betlému z okolí Bad Aussee, v jehož betlému sune figurka horníka vozík do štoly.

V Hohenlohově betlému i betlému z Rinn je hornický výjev umístěn do středu betlémské hory. V obou vidíme u vchodu do dolu maličké figurky horníků v bílých pracovních oblecích, kteří se ohání se svými mlátky a želízky. Na vozíku je vezen vykutaný materiál k dělníkovi, který v kádi odděluje hlušinu od rudy. Vedle pracuje další horník se sítem u strouhy s vodou. Mohlo by se jednat o rýžování zlata.

Když uvážíme, že s vánočními betlémy se setkáváme převážně v horských důlních oblastech, v Krušných horách, v Solné komoře, v Tyrolsku okolo Hall a ve Štýrsku okolo Erzbergu, není překvapující, že se v nich zrcadlí svět horníků. Často to jsou právě lidé z oblasti hornictví, kterým můžeme vděčit za tato malá podivuhodná díla. Pro to je rozhodujících několik důvodů. Za prvé si horníci více než jiná povolání uvědomovali, jak hodně leží jejich osud v rukách vyšší moci. Jako věřící lidé měli proto mimořádně úzký vztah k Jezulátku. Za druhé měli horníci na rozdíl od rolnického obyvatelstva pevně danou pracovní dobu. K tomu mnozí disponovali dostatečnými technickými a uměleckými schopnostmi, aby se ve volném čase mohli zabývat stavbou betlémů. Vznikly dokonce celé mechanické doly vsazené do skříňky, se kterými v zimních měsících vystupovali na trzích. Tato malá umělecká díla dávají dobrý vhled do pracovního světa horníků.

Řemesla a živnosti v betlému z Rinn

Vrchol tyrolského betlemářského umění představuje betlém z Rinn (viz část 2). Tento skříňový betlém s početnými vedlejšími scénami stojí v jedné řadě s uměleckými díly z doby baroka a rokoka, které můžeme najít v oblasti kolem Schwaz (v 15. a 16. st. nejvýznamnější hornické středisko v Evropě) a Hall v Tyrolsku. V této oblasti působili významní řezbáři, jmenovitě Jürgen Johan Giner starší (1756-1833) a mladší a rovněž Franz Spindler (1693-1782). Od nich by mohla pocházet řada figurek v betlému z Rinn, neboť k jejich specializaci patřilo zhotovování figurek s hlavičkami a končetinami z kosti. Ve skříňovém betlému jsou figurky ve velikostech odpovídajících perspektivnímu vidění rozmístěné po celé vícestupňové hoře. Ta by mohla být dílem Franze Obholzera působícího ve Schwaz. Ve chlévě, v jehož trámoví se usadili ptáci a veverky, vidíme Marii s dítětem na klíně, Josefa, volka a oslíka, tedy zvířata, která evangelista Lukáš vůbec nezmiňuje.Nalevo a napravo od jeslí už zaujali místo králové se svým průvodem a vytlačili odtud pastýře. Mezi vodiči zvířat vystupuje do popředí tyrolský štolba. V předscéně, která je obehnaná typickým tyrolským plotem, se na vnější straně nalevo odehrává Zvěstování a na pravé straně pase pasáček svoje stádo krav. Zvěstování je mistrovským dílem scénické kompozice. Tady se objevují pastýři uprostřed svého stáda ovcí znehybnění ve své činnosti právě v okamžiku, kdy jsou oslepeni září anděla. 

Pozoruhodností betlému z Rinn je zelený malachit připevněný nad rodnou jeskyní. Vysvětlením této neobvyklé skutečnosti asi bude, že malachit jako amulet pro lehký porod (panenský porod), respektive znamení zvěrokruhu kozoroha, je možné dát do souvislosti s narozením Krista. Podobná interpretace platí pro výjev, kde jsou úly upletené ze slámy. Včely považované za bezpohlavní zvířata, jak známo, ztělesňují Marii. Ne náhodou kráčí k jesličkám mlynář se svým pytlem na zádech. Jak ukazuje nápis "IHS", jedná se o mouku, ze které se pečou hostie, symbol eucharistie.