PO STOPÁCH JIŘÍKOVSKÝCH ŘEZBÁŘŮ A BETLEMÁŘŮ

Ludmila a Oldřich Podzimkovi

Vedle poznávání a postupné rekonstrukce historických betlémů, stavby nového betléma pro kostel ve Varnsdorfu a samozřejmě vlastní tvorby převážně papírových betlémů, vyvstal jako další cíl spolku historické bádání. Na počátku pracoval spolek jen s mlhavou představou o betlémech a betlemářích v Jiříkově, která se opírala víceméně jen o ústní podání. Nikdo ze zakladatelů spolku na počátku netušil, jak bohaté zdroje v publikacích na české i německé straně už existují. Postupným studiem dostupné literatury a s pomocí pracovníků institucí, jako je Muzeum Rumburk nebo MěÚ Jiříkov, vznikla potřeba soustředit tyto informace do písemné podoby a postupně je ověřit. Získané informace o bydlišti dávných betlemářů a řezbářů se ověřují společnými, předem ohlášenými výlety. Cíl výletů je jasný - zmapování historii betlemářství a její přiblížení veřejnosti na Šluknovsku, především však v Jiříkově. Vždyť v samotném Jiříkově působilo v první polovině 20. století více jak 20 řezbářů. Je doloženo, že do roku 1938 bylo každoročně ve vánočním období zpřístupněno přes 50 soukromých betlémů, na které se chodívali dívat obyvatelé z širokého okolí. I když jsou postupně navštěvovaná místa spojená s betlemářskou tradicí v minulosti, čeká na účastníky sobotních výletů nejedno ryze současné překvapení. Proměny svého města lze nejlépe zažít jen pěšky.

První výlet po stopách jiříkovských řezbářů a betlémářů se uskutečnil 13. května 2017 spíše náhodně. Sobotní práce ve spolkové místnosti byla dokončena a do oběda zbýval ještě čas. A tak jsme se vydali do Filipova, do míst, kde stával dům č. p. 89. V něm kdysi žil a tvořil řezbář August Reich. V těchto místech roste už jen starý strom, jediný svědek z těch dávných časů.

Druhý výlet se uskutečnil 3. června 2017 a byl již řádně naplánovaný. Na procházku se vydalo třináct historie chtivých poutníků. Začali jsme na náměstí domem č. p. 3, kde stával pohyblivý betlém Josefa Kunerta o rozloze 24 m2. Dalším v pořadí byl dům "krále betlémů" Eduarda Kindermanna na Hradecké ul. čp. 821. Následně jsme se zastavili u domu čp. 772, kde bydlel Johann Leiblich, a kde byl do roku 1945 nastálo umístěn největší rodinný pohyblivý betlém v Jiříkově. Zaujímal plochu 10 m2. Další zastávkou byl dům Heinricha Röttiga v Liberecké ulici č. p. 538. A posledním místem bylo místo, kde se nacházel největší rodinný statický betlém v Jiříkově, betlém Johanna Jarschela v Londýnské ul. č. p. 556. Rozloha tohoto betlému byla též 10 m2. Největší tragédií však zůstane, že žádný z výše uvedených betlémů se nedochoval do dnešních dnů.

Co říci na závěr? Pronikli jsme zase o krok blíž k minulosti našeho města spojeného s betlemářstvím. I počasí se vydařilo, a tak zůstala dobrá a zvídavá nálada až do konce. Největší štěstí měli nejmenší výletníci. Potkali babičku, která jim dala k dispozici své jízdní kolo coby vůz záchranné služby.

Heinrich Röttig se narodil 8. května 1901 v Georswalde (Jiříkov), zemřel v roce 1976 ve Schwerinu. Bydlel v čp. 538, v dnešní Liberecké ulici. Od roku 1926 se vedle svého povolání začal věnovat, inspirován Antonem Wendlerem, také řezbě. Vytvářel betlémové figurky, sochy a krucifixy.

V roce 1933 se přestěhoval do Varnsdorfu, kde ve své umělecké činnosti úspěšně pokračoval. Odsunem z ČSR v roce 1946 se dostal do města Schwerin (nynější východní část Německé spolkové republiky), kde se od roku 1954 začal plně věnovat řezbářskému umění. V roce 1956 zde postavil pro katolickou školu svůj vlastní betlém, vyrobený ve stylu Kindermann-Wendler. Tímto dílem vzbudil velký obdiv a zároveň získal velký počet objednávek na výrobu kostelních betlémů. Stal se velice uznávaným výrobcem betlémů.

Johann Leiblich se narodil v Georgswalde 25. října 1861, zemřel 17. března 1947 ve Federow (Meklenbursko). Bydlel v čp. 772 v dnešní Teplické ulici.

Vlastnil největší a v širokém okolí známý pohyblivý betlém, který každoročně neúnavně stavěl. Leiblich byl hodinář, velký kutil a hlavně betlemář.

Svůj betlém, tzv. Leiblich-Krippel, zprovoznil v roce 1886. Betlém měl rozlohu 10 čtverečných metrů a byl vybaven vlastními řezanými figurkami. Ty byly rozpohybovány soustrojím, které bylo poháněno závažím.

Johann Lieblich byl klidný a skromný muž s charakteristickým plnovousem, který se těšil z každé možnosti představit svůj betlém návštěvníkům. Největší odměnou mu bylo uznání jeho díla. V roce 1946 byl Leiblich s rodinou odsunut do sovětské okupační zóny a nový majitel betlém zničil a figurky spálil.