MIKOLÁŠ ALEŠ A JEHO POKRAČOVATELÉ

Jan Roda

Mikoláš Aleš nebyl rozhodně první, kdo nakreslil betlémové archy určené k vystřižení a postavení biblické scény o narození Ježíše. Měl celou řadu předchůdců, kteří zaplavili svými archy předvánoční trhy křesťanské Evropy. Alšovy archy, vydané u nás poprvé v roce 1902, si však rázem získaly srdce českých kupujících. Byly křesťansky zbožné a navíc odrážely hlubokou národní hrdost. Hrdost na svou tradici a příslušnost k české domovině. Malíř do nich vložil svoje okouzlení vánočními zvyky a dar nakreslit vše milé, co jej v dětství okouzlovalo.

Později přidal ke třem archům ještě jeden, přišla i opakovaná vydání. V roce 1916 nakreslil a vydal svůj betlém i Josef Wenig, který se, stejně jako Aleš, přihlásil svými Pražskými jesličkami k oslavě českých Vánoc. Díla těchto malířů byla lidem blízká a dodejme, že i finančně dostupná. Vyřezání trojrozměrných jesliček bylo dozajista pracnější a tím i nákladnější.

Na přelomu 19. a 20. století přibývá kostelů, kde se staví chrámové jesle. Hlavními výrobci byly profesionální řezbářské dílny z celé monarchie. Jistě, byly kostely, které si pořídily jesličky od místních řezbářů, ale byla jich menšina. V Čechách bylo řezbářských dílen více, ale zaměřme se na dílny z Kutné Hory. Tam si řezbářskou živnost zapsal pan Bohumil Bek v roce 1909 a František Charvát v roce 1914. Oba, v průběhu let, své dílny rozšířili na závody s více zaměstnanci. Na osazenstvo takového závodu se podívejme na uvedeném snímku. Jsou to pracovníci Bekovy firmy.

Ze záznamů a zachovaných snímků se dozvídáme, že do sortimentu svých prací zařazovali, a to dost často, kostelní betlémy. Zdá se, že provedení byla rozličná, od lidového pojetí jeslí přes biblické a romantické až k národním betlémům. Mistr Bek měl své "mustry", a to na některé figury, ale i na celé sestavení jeslí. Právě na tomto místě se kruh vzpomínání uzavírá.

Pan Bohumil Bek vyřezal několik "mustrů" betlémových figur dle kreseb Mikoláše Alše, sestavil i vzorové Alšovy jesle. Kopie postav byly věrné, barevná polychromie se někdy od originálu lišila. Bekovy jesle s Alšovými figurkami však měly jinou architekturu, než jaká byla Mikolášem nakreslena. Pozadím byl obyčejně půlkruh s mluvící páskou a siluetou památného místa vlasti. V účetní knize, kterou mnohdy lze chápat jako záznam objednávky, lze dohledat bližší určení jako "Alšovy jesle", figurka "dědy dle Alše" a podobně. Dnes asi neobjasníme, zda šlo o vytvoření legálních kopií, či o plagiát. Doba, kdy národ se cítil v ohrožení, však takové jesle, i do chrámů, žádal. Tak tomu bylo ve třicátých létech, ale i v době protektorátu. V tomto období vzniklo mnoho kostelních jeslí, které se dochovaly dodnes.

Pan František Charvát, který po nějaký čas pracoval u Beků, než se osamostatnil, si počínal obdobně. I on se držel věrně Alšových předloh. Tak věrně, že je prakticky nerozeznáme od Bekových řezeb, který si počínal stejně. I F. Charvát se hlásil k Alšovým jesličkám, dokonce mistra malíře do jednoho kostelního betlému i vyřezal. Dodnes je tato řezba v Malenovicích u Zlína ke spatření. Pozadí k jeslím zhotovoval velmi podobně, a to jen s malými odlišnostmi.

Je však také třeba zdůraznit, že František Charvát, stejně jako Bohumil Bek, neřezal betlémy jen dle Alšových předloh. Dochovaly se Charvátovy jesle i v biblickém pojetí. Právě tento typ jeslí dokládá jeho tvůrčí schopnost mistrovského návrhu i provedení.

Oba umělecké závody z Kutné Hory byly firmami, které svými díly obohatily mobiliáře českých a moravských chrámů.

Nejinak tomu bylo s kostelními jeslemi z řezbářské dílny bratří Bušků ze Sychrova. Ti také uměli řezat "český betlém" dle Alšovy předlohy a architekturu dle B. Beka.

Soudím tak ze snímků původního betléma ze Zaječic. Pokud tedy u jesliček někdy zjistíme, že jsou si podobné na dvou či více místech, které jsme navštívili, vzpomeňte na tento článek. Snažil se vám objasnit, jak to bylo před osmdesáti léty se zhotovováním "Alšových", českých jesliček.

Dovětek: pánové Bek a Charvát si ve svých dílnách pro černého krále vzali předlohu v kresbě od Weniga. Do svých betlémů jej velmi často vkládali, a to i v době, kdy již společně nepracovali.

Prameny: vlastní terénní průzkum, soukromý archiv z pozůstalosti po B. Bekovi v majetku P. Roseckého, vnuka Bohumila Beka.

Poděkování PhDr. Hoblovi z Kutné Hory za spolupráci na daném tématu Krámská-Mohr: Sochy dnů všedních a nevšedních.