KOSTELNÍ ZVONĚNÍ
Dostali jsme dotaz: "Co znamená kostelní zvonění?" Poradili jsme se s umělou inteligencí, literaturou i pamětníky a shrnujeme získané informace. Přidali jsme ještě další druhy zvonů a jiná zvuková zařízení.
B. Dušek
Všechny (katolické) kostely měly a mají zvony, s výjimkou válečných let, kdy byly zvony zabaveny a použity na výrobu zbraní. V menších vesnicích byly aspoň kapličky se zvony, márnice se zvony nebo jednoduché zvoničky, zvony byly i na hasičských zbrojnicích, které se proto stavěly s malou věžičkou. Zvony byly odjakživa využívány – kromě náboženských významů - jako signalizační či varující zařízení – požáry, potopy, nálety apod. Zvony byly opatřeny saně tažené koňmi, aby byly slyšet, zvonky zvonily při vstupu do obchodů i do některých soukromých domů, oznamovaly čas z věžních hodin, řídily chod škol (zvonil školník, na malých školách řídící učitel), hasiči zvonili cestou k požáru, tramvaje netroubily, ale zvonily (dodnes) - zvony provázely člověka celý život. Ovšem byly využívány i další zvukové prostředky, např. trubky - poštovní dostavníky, výpravčí, hasiči (signál "Hoří!"- akord C-F), píšťalky - policie, na železnici, bubny. U těch se trochu zastavíme. Větší obce měly obecního bubeníka, který v parádní uniformě s bubnem obcházel obec a na vyhrazených místech se zaslavil, bubnoval tak dlouho, až se dostavilo více občanů, a pak přednášel nebo předčítal důležité informace, nařízení, ba i císařské dekrety. Bubeníci fungovali ještě ve 40. letech 20. století. Pro oznámení určitého času, např. poledne, se někde používalo i výstřelu z děla. Je toho dost, a to jsme asi neuvedli všechno.
Ale vraťme se ke kostelním zvonům. Jejich
funkce byla multifunkční: náboženská, oznamující čas a důležité události,
varující (přírodní pohromy) i symbolická.
Výzva k modlitbě a bohoslužbě - kostelní zvony tradičně zvoní,
aby svolaly věřící k bohoslužbě, například k mši svaté, modlitbě nebo jiným
církevním obřadům. Zvuk zvonů je slyšitelný na velkou vzdálenost a slouží jako
pozvánka do kostela nebo pokyn k modlitbě (zvonění "Anděl Páně",
"Klekání").
Oznamování důležitých událostí - zvonění může oznamovat významné události v životě farnosti nebo komunity, například začátek a konec bohoslužby, svatbu, pohřeb, slavnostní dny nebo svátky.
Časové oznámení – v době, kdy hodiny nebyly běžnou pomůckou, zvony oddělovaly části dne a především pro zemědělské pracovníky určovaly tak i pracovní dobu.
Symbolický význam - připomíná věřícím Boží přítomnost, volá k duchovnímu zamyšlení a modlitbě. Zvuk zvonů je považován za pozvánku k obrácení se k Bohu, k modlitbě a duchovnímu zamyšlení. Je to připomínka, že je čas věnovat se duchovnímu životu a spojit se s Bohem. V lidové tradici se věřilo, že zvonění odpuzuje zlé duchy, démony a neštěstí. Zvuk zvonů měl magickou moc chránit obec a věřící před nebezpečím.
Kostelní zvonění má pro různé události specifická pravidla, která se týkají délky, intenzity, rytmu a způsobu zvonění. Tyto rozdíly mají za cíl vyjádřit charakter dané události a její význam v rámci církevního a společenského života. Např. radostné a slavnostní události - zvony zní jasně, rytmicky a často rychleji, aby vyjádřily radost a slavnostní atmosféru, smuteční – zvony zní pomalu, s delšími pauzami mezi údery, zvonění může trvat až sedm minut.
Kostelní zvony mají silný mystický význam, jejich poškození nebo ztráta tvrdě postihovala všechny okolní věřící. Proto se mnohdy skládali na opravu nebo získání nového zvonu, i když třeba neměli prostředků nazbyt.
A poznámka na závěr: v mnoha historických i nových betlémech můžeme najít zvoničku se zvoníkem, často zvoní žena (zvonice?). Výjev je častý i v pohyblivých betlémech.