VZPOMÍNKA JEDNOHO BETLEMÁŘE… JE TO POUHÝCH 10 LET
Ivan Hejtmánek
Když jsem říjnu roku 2013 vzal poprvé do ruky řezbářský nůž, vypůjčený od souseda řezbáře Julia Smočka, rovněž samouka, a vyřezal pod jeho dohledem první ovečku, tušil jsem jen málo, jak řezbářství a především betlemářství může plně zaujmout člověka, který nikdy neměl žádné umělecké ambice ani příslušné vzdělání. Snad jen vzpomínka z dětství na první pokusy s vyřezáním ovečky a obdiv k dávno zesnulému tatínkovi, vyučenému ševci, který celý svůj život zasvětil krásnému a užitečnému koníčku, kterým pro něho byl pohyblivý betlém. Vůně lipového dřeva a čerstvého mechu mne vedla k myšlence vytvořit také něco pěkného, a tak pokračovat v rodinné tradici. Následovalo nezbytně potřebné studium nejen anatomie postav lidí a zvířat, ale rovněž tak historických materiálů a literatury věnované myšlence ztvárnění betlémského příběhu narození Krista. A tak po dvou letech řezbářské práce vznikl můj první betlém "Betlém z Rožnova", města, kde jsem našel svoji celoživotní partnerku, a také na více jak 55 let svůj druhý domov.
Představením svého betlemářského snažení veřejnosti na vánoční výstavě betlémů v rodném městě Bystrém u Poličky na Českomoravské vysočině v prosinci 2015 jsem chtěl především uctít památku svého otce. Byl jedním ze zakladatelů tradice lidového betlemářství v tomto městě, autora pohyblivého betléma, který zde tvořil v letech 1927 až 1977, tedy plných 50 let. Od prvních jednoduchých jesliček až po rozsáhlý pohyblivý betlém vytvořil můj otec (*1910- +1977) betlém, který byl každoročně v období Vánoc obdivován nejen bysterskými občany, ale rovněž mnoha návštěvníky ze širokého okolí.
Když jsem se připravoval na první výstavu, přemýšlel jsem o tom, kolik krásných betlémů bylo každé Vánoce k vidění v bysterských rodinách. Při zběžném zkoumání jsem zjistil, že tato krásná tradice dlouho upadla v zapomnění a teprve v posledních letech, především díky mnoha bysterským nadšencům jak ve vedení města, tak místních výtvarníků, a také díky péči Spolku českých betlemářů a jeho členů z Poličska a samotného Bystrého, se tradice opět vrací a upoutává i v dnešní přetechnizované době pozornost starších i mladších lidí. Dokladem toho byly úspěšné výstavy betlémů uspořádané MěÚ v Bystrém pod odbornou patronací SČB Poličska v posledním období. Také již v té době tradiční setkávání řezbářů v Bystrém nazvané "Wood-art", u jehož zrodu stála také členka SČB Terezka Uherková, mne přivedlo spolu s přáteli a starostou města k myšlence uspořádat každoročně ve stejném termínu "Řezbářskou školičku" pro děti od 10 do 15 let. Od prvního pokusu v roce 2016, kdy jsme v "nultém ročníku" otestovali zájem dětí a také rodičů, proběhlo již (kromě covidu 2021) 8 ročníků a školičky se zúčastnilo již více jak 100 dětí. Ty v průběhu posledních let vytvořily společně "Bysterský dětský betlém", který obdivují nejen děti, ale i odborná veřejnost.
To vše byla silná motivace k další mé betlemářské práci. A také setkání s pokračovateli rodinné tradice tvorby bysterských a poličských betlémů Zdeňkem Elčknerem a členem SČB a předsedou regionální pobočky SČB "Betlemářů Poličska" Bohumírem Andrlem mne vedlo na jaře roku 2015 ke vstupu do Spolku českých betlemářů. A štěstí mi přálo, neboť moji přihlášku zaregistroval nejen předseda SČB doc. Ing. Milan Zábranský, CSc., ale také Ing. Jan Roda, který mne velice srdečně přivítal, neboť mé rodiště dobře znal (příbuzní jeho ženy Jany pocházeli z blízkých Nyklovic). Vedení spolku jsem poznával postupně především díky krásnému spolkovému časopisu, jehož redakční rada ve složení (B. Dušek, M. Zábranský, J. Roda) mi postupně otevírala celý "betlemářský svět". A tak následovaly moje první nesmělé příspěvky o akcích, kterých jsem se začal pravidelně zúčastňovat. V počáteční korespondenci si předseda SČB posteskl, že se málo ví o betlemářství na východní Moravě, i když jsou známí velmi zdatní řezbáři z Příbora, Lašska, Valašska, Slovácka i Těšínských Beskyd. Při návštěvách řezbářských akcí v Příboře, Rožnově p. R., Velkých Karlovicích i Valašských Kloboukách jsem poznal v té době v regionu jedinou členku SČB Janu Dočkalovou – Kobzáňovou (dceru spisovatele, grafika a malíře Jana Kobzáně), která vedla uměleckou skupinu Urgatina. Využili jsme setkání těchto umělců z regionu a pozvali jsme je k založení regionální pobočky SČB, kterou jsme později nazvali "Betlemáři Valašska". První akcí nově založené party řezbářů, sběratelů a obdivovatelů betlémů byla v r. 2018 první spolková výstava ve výstavní galerii "Zvonice" na Soláni, kde jsme našli s porozuměním Společnosti pro rozvoj Soláně "střechu nad hlavou". Tuto naši první výstavu přijel z Prahy podpořit předseda SČB doc. Zábranský, který vyslovil uznání naší práci a poděkoval všem zakládajícím členům regionální pobočky za jejich příspěvek k zachování tradice stavění jeslí a betlémů. Během krátké doby se pobočka rozrůstala a nyní má stále 21 členů (i když již 4 odešli do betlemářského nebe). Podporu máme v našich přátelích, kterých je také stále okolo 20. Ti sice nejsou členy, ale velmi aktivně pomáhají především při organizaci vánočních výstav. Za osm let společné práce se uskutečnilo 19 setkání členů a přátel. Uspořádali jsme pět velkých výstav. Naši členové se pravidelně účastní letních řezbářských setkání a sympozií a někteří jsou nositeli významných ocenění (Nožík T. Krýzy a dalších). Velice si vážíme všech, kteří jako lidoví tvůrci, většinou bez uměleckého vzdělání, zpočátku bez potřebných nástrojů, ale vždy s láskou a lidským zapálením, vkládají do dřeva, oživlého jejich rukou, ten krásný okamžik, připomínající narození Krista. Všem pokračovatelům betlemářské tradice patří za to uznání a poděkování.