ÚVAHA O BETLÉMECH A VÍŘE
Bohumil Dušek
Všichni
jistě víme, že betlémy se zrodily díky
církvi římskokatolické (dále jen katolická). Na počátku betlémů tedy stojí víra
křesťanského katolicismu, ale v průběhu času se stav značně změnil. Ale
vraťme se k začátkům. V Betlemáři č. 97 v článku Jana Rody jsme se
mohli dočíst, že první betlém byl postaven v roce 1533 v Neapoli
mnichem Kajetánem z Tiene, který
měl vidění, které ho k tvorbě betléma inspirovalo. Dříve bývala vidění
poměrně častá, na jejich základě se nalézaly léčivé prameny, stavěly se kaple a
sochy, malovaly obrazy, zřizovala poutní místa…Tak proč ne betlém. Vědecké
názory připouštějí, že to tak může být. Mozek v noci pracuje, a když před
tím je plný konkrétních myšlenek, tak se to může odrazit ve snech. A třeba ani
ne ve snech, ale ve "vnuknutí" (vnuknutí je trochu zastaralé slovo = popud,
podnět, inspirace). A podobně na tom mohl být svatý Kajetán (jeho socha níže).
K zpracování svého vidění měl k dispozici inspirativní obrazy a
sochy, ale samozřejmě od nápadu k betlému vedla jistě ne jednoznačná a
rychlá cesta. Pravděpodobnost, že by nějak navázal na Františka z Assisi,
je téměř nulová. Mluví pro to časový rozdíl přes 300 let, omezené možnosti
kontaktů a přenosu zpráv a v neposlední řadě rozdílnost obou realizací.
Divím se, že na třírozměrné zobrazení Narození došlo až po více než patnácti
stoletích. Výsledek práce mnicha Kajetána
byl zřejmě úspěšný, protože Tridentský koncil (1545-1563) stavění jesliček doporučil, nebo zlegalizoval,
chcete-li. Ono se v té době něco takového katolické církvi velice hodilo.
Církev ztrácela věřící, kteří ve velké míře přecházeli k protestantizmu.
Právě to bylo hlavním důvodem pro dlouhé jednání Tridentského koncilu. A novinka v zobrazení narození
Ježíše mohla být významnou pomůckou v prosazování katolické víry. A
historie ukázala, že tomu tak skutečně bylo (k tomu faktická poznámka:
existují názory, že betlémy se mohly vyskytnout i dříve - dokonce snad ve 14.
století. Ovšem nejsou pro to žádné průkazné důkazy. Jsem přesvědčen, i kdyby
tomu tak bylo, že autorem by byl v každém případě mnich, protože mniši
byli ti, kteří měli absolutní víru a smysl jejich života byl v upevňování
a rozšiřování víry.)
Jesličky se rychle rozšiřovaly nejen po Evropě. Brzy zakotvily i
v Jižní Americe. Nebyly tam dovezeny, ale první betlém vytvořil tamní
jezuitský misionář. Ten šikovně využil domorodých prvků, takže betlémy tam byly
přijaty jako zcela přirozené. Betlémům se tam daří i dnes.
Ale vraťme se k nám. Podle dostupných informací první betlém byl u nás postaven v roce 1562,
další rychle následovaly. Byla to nejen
ozdoba chrámů, ale zároveň betlém sloužil jako učební názorná pomůcka, kterou
kněží využívali podobně jako před tím obrazy či fresky s biblickými
výjevy. Takže praktikující kněží byli dalšími, kteří rozšiřovali betlémy, a
opět to bylo spojenou s katolickou vírou. A možná, že to dokázalo udržet řadu
věřících v církvi katolické.
Stále mluvíme o betlémech v kostelích a klášterech. Ale další fáze
nastala, když se betlémy dostaly mimo kostely, a tedy mimo vliv katolické
církve. Ve šlechtických sídlech o mnoho odlišné nebyly, šlechtici měli na to,
aby si mohli opatřit nejméně takové, jako v kostelích. V prostých
domácnostech byly betlémy určitě také odrazem víry, ale platilo tu, že "nejen".
V betlému se měnilo prostředí – orientální postupně přecházelo na místní,
přidávaly se další figurky lidí i zvířat, takže se betlémy více či méně
odlišovaly od těch "oficiálních". Že by si je stavěli protestanté, to nevím, nelze
to ale vyloučit, protože se betlémy stávaly součástí lidových vánočních svátků.
V tom případě by ovšem ta víra byla trochu jiná. Obecně je možno říci, že
katolická tradice (zejména v Evropě, včetně Česka) klade důraz na vizuální
zobrazení náboženských témat – betlémy, sochy, obrazy svatých apod. Betlémy
jsou běžnou součástí Vánoc. Protestantské tradice (zejména ty reformovanější
odnože, např kalvinismus) byly historicky více zdrženlivé k obrazům a sochám v
náboženském kontextu – často kvůli obavám z modlářství. To mohlo vést k tomu,
že se betlémy nepoužívaly vůbec. Luteránství (např. v Německu či Skandinávii)
je k vizuálním projevům víry otevřenější, takže tam betlémy občas najdeme.
Ovšem do jaké míry byla výroba lidových betlémů protestanskými autory spjata
s určitými směry protestantismu,
nelze říci.
O
rozšíření betlémů mezi prostými lidmi se tradují různé zvěsti. Nejvíce rezonuje
různě podávaná informace, že lidé si je začali dělat po zákaze stavění betlémů
v kostelích Marií Terezií a císařem Josefem II. v 18. století.
Dokonce jsem se dočetl, že Marie Terezie zakázala stavění v kostelích,
Josef II. v domácnostech (!).
Nejnovější verzi jsem objevil v katalogu symposia Tradiční
technologie českého lidového betlemářství a v malé obměně v interview
pro Blesk při Jubilejní výstavě v Klementinu v roce 2024. Cituji: Někdy
před rokem 1780 řezbáři ve východních Čechách do kostelních betlémů umístili
několik figurek obyčejných lidí. Kněží z východních Čech si potom
stěžovali císaři, že se lidé chodí dívat více na betlémy než na jejich
kázání. Císař proto rozhodl, že v českých zemích stavění jesliček
není odpovídající oslavou narození Ježíška. Lidem se to ale líbilo, takže
si zvyk přenesli domů a doma si mohli stavět, co chtěli. Protože v té
době nikdo z nich neměl možnost navštívit Izrael a Palestinu, začali
narození Ježíška umisťovat do českého prostředí. Současní tvůrci betlémů
tento prvek převzali a dále své betlémy tvoří tak, aby byly umístěny
v českém prostředí.
Předpokládám, že autor/autoři vycházeli z důvěryhodných podkladů,
přesto to ve mně vyvolává některé otázky:
- dvě a půl století u nás existovaly betlémy a nikoho nenapadlo si je udělat
doma? Doma měli "svaté kouty" s kříži, krucifixy, oltáříky, svatými obrazy,
proč ne betlémy?
- neměli si kněží stěžovat svému nadřízenému v Hradci Králové? Nebo to
vyřešit sami?
- jak mohli nějací řezbáři vložit do kostelních betlémů nějaké figurky?
V 18. století! A bylo jich zřejmě několik v různých kostelích? A
betlémy ve svatostáncích nebyly jednoduché a prosté.
- betlémy nebyly v kostelích povinné, tak proč kněz, kterému to vadilo,
betlém nevystavil, nebo nechal otevřený třeba jen po mši?
- to fakt chtěli kněží zrušit názornou pomůcku, kterou mohli bohatě využívat?
Byli to snad jiní katolíci?
- řezbáři (ale původně si lidé doma vyráběli betlémy z papíru a vosku)
nebyli v Palestině a Izraeli. Ale viděli přece orientální betlémy v kostele!
Nesporným faktem je, že za Josefa II. se rušily kláštery a tím i utrpěl
mobiliář. Ničily se knihovny a také betlémy. Farní kostely na tom byly lépe,
tam takové přímé nebezpečí nehrozilo. Myslím
si, že nějaké zákazy s oblibou betlémů moc nesouvisely, ale věřím, že
jedním z důvodů popularity betlémů mezi prostým lidem byl důvod, o kterém
se nemluví: jeho radostné pojetí.
V církevní věrouce bylo hodně krutosti a strachu. Největším katolickým
svátkem byly (a stále jsou) Velikonoce s utrpením a umučením Ježíše Krista.
Neveselé jsou i krucifixy, křížové cesty, sebebičování a jiné druhy utrpení,
upalování knih a čarodějnic, trestání hříšníků, očistec, peklo… A najednou je
tu oslava narození, radostné události i v obyčejném životě. Tomu lidé
rozuměli a neváhali do betlémů "zabudovat" vlastní nápady, které k té
slavnostní atmosféře ještě přispívaly. A k tomu bylo vhodnější domácí prostředí
než nějaký Orient, o kterém nic nevěděli.
Což ovšem svědčí o přístupu k betlému s trochu oslabenou vírou,
protože tyto lidové betlémy nebyly v souladu s církevní doktrínou.
Také je nesporné, že tady začíná komercializace výroby betlémů. Velice brzo se projevil velký zájem o
betlémy, především vyřezávané, a pro šikovné chudé (nebo nebohaté) tvůrce se
betlémy staly nejprve přínosným vedlejším příjmem, posléze i hlavním. A na
výrobě se podílely třeba celé rodiny – každý dělal něco a pak se daly součásti
dohromady a byla to taková první "pásová" výroba. Tím se samozřejmě produkce
navýšila. Vzpomeňme třeba na výrobu králických figurek pro trhy. Takže
pochybuji, že by výrobci nějak usilovně mysleli na to, že vyrábějí zobrazení
narození Ježíše Krista. Ovšem naopak si myslím, že víra zůstala u většiny
kupujících, kteří si chtěli o vánočních svátcích silněji připomenout jejich
důvod. Že to ale nebyl postoj stoprocentní, je zřejmé.
Výrobním materiálem byly věci přístupné v domácnosti – např. vosk, papír,
mouka. Ale brzo to bylo hlavně dřevo, které bylo poměrně dobře dostupné, relativně
snadno se zpracovávalo a bylo trvalé; objevovala se i keramika, která ovšem už
potřebovala speciální zařízení. Vyskytovaly se betlémy papírové, ale až
v 19. století se masově rozšířily. Byly poměrně levné, kdo si je vystříhal
a sestavil, mohl mít oprávněný pocit, že je vlastně tvůrcem. A jesličkové
archy umožňovaly betlémy rozšiřovat a doplňovat, takže se mohly měnit každé
Vánoce. Byla k tomu třeba víra? Rozhodně ne, ale vzhledem k tomu, že tehdy
většinu obyvatel tvořili katolíci, tak můžeme předpokládat, že právě oni si
jesličkové archy především kupovali, protože si byli vědomi opravdového poslání
betlémů. To už téměř neplatí u pozdějších reklamních betlémů, jejichž prvořadým
účelem bylo přitáhnout pozornost na určité zboží. Ale k popularizaci
betlémů jistě tyto líbivé betlémy, které zákazníci dostávali zdarma, výrazně
přispěly. To byla doba první republiky, která betlémům v podstatě přála.
Nebylo to v takové míře, jako ve století předcházejícím, ale přišlo významné
obohacení v tvorbě betlémů - zapojili se významní umělci, např. Aleš,
Fischerová Kvěchová, Lada, Wenig, Kubašta… a v tomto trendu pokračují
jejich následovníci. A tady nemusel být kupující věřící, ale věděl, že bude mít
doma dílo od významného umělce. A to přeci jenom něco znamenalo. To byla
významná změna v nazírání na betlémy.
Válečná léta pro betlémy přátelská nebyla, ale velká rána přišla po skončení
války. Byl to odsun německého
obyvatelstva. A mezi nimi samozřejmě byli i betlemáři. Významné oblasti, např.
Králicko, Krkonošsko, Krušnohoří, Šluknovsko, se ocitly v podstatě bez
řezbářů. Vejprtské betlémy neměl kdo vyrábět a navíc zanedlouho vejprtské
továrny zmizely. Většina z odcházejících obyvatel byla katolíky a svou
víru obyvatelé brali vážně. Svědčí o tom pečlivě udržované kostely a kaple
téměř ve všech vesnicích i vznosné chrámy ve větších obcích nebo na poutních
místech. A třeba i fakt, že si odnášeli ze svých betlémů aspoň Svatou rodinu,
protože si mohli odnést jen přísně
limitované zavazadlo. Myslím, že naše betlemářství se z toho úplně
nevzpamatovalo.
Léta po r. 1948 znamenají silný útlum betlemářství, ale zároveň návrat spojení s vírou. Betlémy sice nebyly vysloveně potlačovány, ale autocenzura způsobovala, že betlémy si doma vystavovali především věřící. Jestli byl betlém vystaven v kostele, záleželo asi na příslušném faráři. Ale chodil jsem s dětmi každý rok do kostela v Poděbradech, a vždycky tam byl. Jestli to bylo běžné, či ne, není možné nikde zjistit. Ale nějaké papírové betlémy vyšly, hlavně okolo roku 1968, o betlémech se našly informace nebo povídky v kalendářích Lidové demokracie nebo Zemědělském kalendáři. To nebyly dnešní kalendáře, ale knihy, kde kromě kalendária byly povídky, pohádky, rady pro hospodyňky či zahrádkáře, vtipy, ukázky z knih apod. Lidová demokracie byl deník a vydavatelství lidové strany, která formálně zahrnovala věřící všech existujících církví (nebylo jich tehdy moc), zemědělský kalendář byl určen pro obyvatele venkova, kde religióznost byla o poznání větší než ve městech. Je pravdou, že nějaké betlémy se zničily, nebylo to ale v zásadě nějakým politickým tlakem, spíše vinou svazáckých bojůvek, které vyklízely kláštery nebo fary, a aktéři třeba ani nevěděli, co to vlastně ničí. Ale toto platí i obecně – těžko věděli političtí představitelé na všech úrovních o nějakých betlémech. Ale vánoční Ježíšek vydržel!
A po roce 1989 nastal obrovský rozmach betlemářství, ale zároveň přinesl řadu
problémů. Najednou se objevili "odborníci", kteří využili málo dochovaných
materiálů k tématu, předkládali své teorie jako zákony a vyhýbali se
diskuzi. Rozhýbal se obchod s betlémy, doprovázený ovšem podvody a
neetickým nakupováním: novodobé kopie se vydávaly za historické originály,
nebylo výjimkou, že z rozsáhlého betlému ve starožitnictví se odkoupila
jen Svatá rodina, nasazovaly se nereálné ceny. Zloději se organizovali do tlup
a bez milosti bílili nechráněné kostely. Tak se řada betlémů navždy ztratila,
protože pravděpodobně putovala za hranice. To byla negativa. Tam nemusíme
zkoumat nějaký vliv víry.
Ale na druhou stranu řada betlémů byla objevena, zachráněna, restaurována, lidé
se mohli sdružovat podle svých zájmů, volně diskutovat. Sběratelství betlémů se
vyčlenilo jako samostatný obor, lidé v sobě objevovali spící talenty a
začali betlémy vyrábět či malovat. Rychle se zvětšovaly nabídky, po rozšíření
internetu nastal přímo boom. I když možná až devalvace. Ročně vycházelo
množství papírových betlémů, na webových stránkách bylo najednou nabízeno
nepřeberné množství betlémů z různých materiálů, rozrůstal se počet výstav.
Jenže víra, ta se jaksi vytratila. Dělal jsem si malý průzkum na jedné mé
výstavě a jen polovina mladých lidí mi na otázku co představuje betlém
odpověděla správně.
Víra, o které tady mluvím, je víra katolická, hlásající narození a uctívání
Ježíše. Tak jaký je vklad církve katolické? Ano, znám skupiny dobrovolníků,
které pod patronací a se zapojením místního kněze pořádají výstavy betlémů.
Celý rok se zabývají přípravou, sestavují či vyrábějí betlémy, zapojují děti i
učitelky z mateřské školy, nelení pro výstavu zajet pro zajímavý betlém
stovky kilometrů daleko, při výstavě se střídají jako průvodci a informátoři.
Samozřejmě vše zadarmo. A výstava se koná v kostele - ideálním prostředí
pro betlémy, nejsou to náhodně postavené betlémy vedle sebe, je to důkladně
promyšleno a doprovázeno texty - i liturgickými. A když tam přijde babička,
která těžko chodí, vezmou ji v podpaží, povodí po výstavě a při odchodu ji
ujistí, že se za ni pomodlí, aby ji ta noha přestala bolet. Vím, zní to jako
pohádka, ale je to praktický a existující příklad víry. V těchto případech jde o lokální záležitosti, ale církev
katolická je iniciátorem rozsáhlé vánoční akce, kdy jsou v mnoha kostelích
představovány kostelní betlémy (Křesťanské Vánoce). Je to málo? Možná. Ale
katolická církev má problémy sama se sebou, nezvládá péči o všechny památky,
nemá dostatek kněžského i úřednického personálu. Např. jezuité (Tovaryšstvo
Ježíšovo) museli odejít ze svatého Hostýna, mariánského poutního místa, protože
jich je málo a mají na starosti ještě Velehrad. Na Hostýně jsou od roku 1887,
těžce jejich odchod nesou věřící i poutníci. A zrovna tento řád má největší zásluhy o vznik betlémů!
Údajně jsme nejvíce ateistický národ. Nevím, je to možné. Ale pro to, abychom byli dobří,
přívětiví, hodní a měli rádi betlémy, nemusíme být členy církve. Jakékoliv.
Slušný člověk to zvládne i bez církve, ale měl by mít své hodnoty, kterým věří.
To platí pro betlemáře zvýšenou měrou.