VELKÁ VÝSTAVA BETLÉMŮ V PLZNI
Ivana Kubečková
Do mozaiky vánočních akcí přispělo reprezentativní výstavou s názvem "Pospíchejte k Betlému, místu svatému. Betlémy čtyř staletí." Západočeské muzeum v Plzni (28. 11. 2025 – 1. 2. 2026). Projekt vznikl ve spolupráci se spolkem Betlemáři Plzeňska, Biskupstvím řezenským (Bistum Regensburg), Vlastivědným muzeem Dr. Hostaše v Klatovech a Muzeem českých Vánoc v Ořechu. Autorům v čele s kurátorem Mgr. M. Chmelenským se podařilo shromáždit téměř stovku předmětů, a to jak z vlastních sbírek plzeňského muzea a spolupracujících institucí včetně Uměleckých sbírek biskupství Řezno, tak ze soukromého držení sběratelů a tvůrců betlémů.
Úvodní část výstavy obsahovala historické betlémy z Plzeňska i jiných proveniencí, okrajově rovněž artefakty související s vánočním tématem či výběr betlémových archů. K nejstarším exponátům náležely dvě polychromované dřevořezby: Svatá rodina z poloviny 16. století a Útěk do Egypta ze sklonku 18. století umístěný v dekorativní prosklené skříňce. Bez zajímavosti nebyly ani betlémy z pozdějších období, ať již to byly vánoční kompozice pod skleněným poklopem, skříňkové betlémy osazené jak dřevěnými vyřezávanými figurkami, tak figurkami z těstové hmoty, či žánrová dioramata dokladující jeden z dobově oblíbených stylů, který byl využíván také při tvorbě betlémů. Spíše do kategorie půvabných kuriozit patřil dioramatický obraz s detailně provedenou "domácností" a truhlářskou dílnou Svaté rodiny z poloviny 19. století, jež odrážela ve stylizované podobě bytovou a dílenskou kulturu své doby a byla "zabydlena" voskovými figurkami hlavních aktérů.
Mezi málo známá vyobrazení betlémské scény patřil sádrový polychromovaný reliéf Bohumila Vlčka z 90. let 19. století, jenž vznikl jako návrh "Českých jesliček" pro politika F. L. Riegra, a který však nedošel vlastní realizace. K pozoruhodným exponátům náležel také satiricky pojatý Český betlém (snad 40. léta 20. století?) významného plzeňského výtvarníka Vladimíra V. Modrého, sestavený z figurek malovaných akvarelem na kartonu a podlepených překližkou. Na výstavě byly zastoupeny také starší papírové betlémy, z nichž zejména dva – bohužel neúplné – stály za povšimnutí. Jeden z nich představovaly v podstatě jen architektury z tvrdého kartonu a dřeva, s jedinou figurkou voskového Jezulátka v jesličkách, které však svým rozsahem a počtem komponentů dávaly tušit, o jak velký betlém se původně muselo jednat. Doba jeho vzniku spadá do období kolem roku 1880. Druhý z betlémů obsahoval opět rozsáhlé omalované kartonové kulisy a architektury, do nichž byly zasazeny papírové tištěné či malované figurky. Základ betlému je odhadován do sklonku 18. století, v průběhu 19. století byl doplňován o další figurky a stavby.
Historická část výstavy nabízela velké množství sbírkového materiálu a ukázky rozdílných stylů i technik užitých v tvorbě betlémů minulých období.
Podobně pestrá byla i druhá část výstavy, jejíž těžiště spočívalo v předvedení současných autorských prací téměř tří desítek betlemářů Plzeňského kraje. Zastoupeni byli především řezbáři a keramici, v menší míře také tvůrci pracující s papírem, textilem, přírodními vlákny i s méně obvyklými materiály (vosk, rybí šupiny). Uvést na tomto místě všechny betlemáře nelze, ale jmenujme alespoň výběrově některé z nich. Z řezbářů patří k zajímavým autorům Vladivoj Hrach z Kašperských Hor, Karel Tittl z Velhartic, Walter Hössl z Nýřan či Jan Tykvart z Křenic u Švihova, kromě nich však celá řada dalších výtvarníků. Na tradiční tvarosloví vycházející z výroby lidových hraček navazuje Radko Brand ze Skašova, techniku soustružení dřeva využívá také Jiří Kožený z Nýrska. Keramické betlémy reprezentovaly práce z dílny plzeňského výtvarníka Antonína Lněničky, Ivety Kůsové ze Sušice, Jany Holubové ze Všenic a známého pokračovatele rodinné keramické tradice Rudolfa Volfa z Kolovče. V kontextu výstavy nelze nezmínit Vratislava Altmana (předseda Betlemářů Plzeňska) a Ivanu Sieberovou, kteří se zapojili nejen jako tvůrci a sběratelé papírových betlémů, ale také jako spolupracovníci při přípravě výstavy.
Ačkoliv výstava akcentovala betlémy a betlemářství západních Čech, obsahovala také ukázky sousedícího bavorského regionu. Exponáty pocházely většinově ze sbírek řezenského biskupství. Jednalo se o novodobé práce, jež vznikaly zcela odlišně, než jak je obvyklé u české produkce. Betlemářem je v tomto případě tvůrce celkové kompozice, zhotovitel krajinné stafáže a architektonického ztvárnění betlémské scény, ale není autorem figurek – ty jsou jiného původu, v několika případech z řezbářských dílen v jižním Tyrolsku, zastoupeny byly dokonce sériově vyráběné plastové odlitky či figurky z papírmašé. Celkové výtvarné vyznění odráží mnohem více reálnou krajinu i stavby, i když v idealizované podobě. Prezentováno bylo pět relativně velkých betlémů tradičního pojetí, kolekci doplnily drobné kompozice Útěku do Egypta a scéna s tzv. Ježíškovým snem pod křížem. Z výběru vybočoval betlém tvořený souborem z křišťálu, řezané žuly a kamenů, s minimálním opracováním a s částečnou polychromií, jehož symboliku vystihoval název Agnostická betlémská scéna (Franz Karl, Straubing, konec 20. století).
Celou výstavou provázely návštěvníka texty, jež přinášely informace o historii betlémů a jejich stylových proměnách, o tradici betlemářství v západních Čechách a souvisejících bavorských oblastech. Zájemce o dané téma jistě ocenil velmi dobře zpracované profesní medailony jednotlivých autorů zastoupených na výstavě, stejně jako rozšířené popisky u bavorských betlémů s interpretacemi děl a informacemi o okolnostech jejich vzniku. Příjemný dojem navozovaly velkorysé výstavní prostory a kvalitní instalace exponátů, jež byly v naprosté většině umístěny v uzavřených vitrínách. Při rozsahu výstavy, limitované časové dotaci na její přípravu, množství zápůjček a s tím související administrací bylo nutné tolerovat občasné překlepy v textových pasážích, které však neubíraly nic na faktu, že výstava splňovala kritéria odborně uspořádané a vizuálně atraktivní výstavy určené pro širokou veřejnost, avšak bez podbízivého vánočního sentimentu. K prestiži celého projektu jistě přispělo i to, že záštitu nad výstavou převzal plzeňský biskup Mons. Tomáš Holub.
Mistrovský betlém – vznikl jako závěrečná práce k získání titulu mistr betlemářství na škole stavby betlémů v Innsbrucku, kompozice a architektura Wolfgang Stein (Cham), figurky Řezbářství Lepi (St. Ulrich, Jižní Tyrolsko), 1987, dřevo, styrodur, přírodniny, Umělecké sbírky biskupství Řezno