PROMĚNA HISTORICKÉHO BETLÉMU V KOSTELE PANNY MARIE, KRÁLOVNY ANDĚLŮ
Jan Roda
Tomáš z Celana píše o sv. Františkovi a památné mši v Grecciu : …. "Chceš-li, abychom blížící se slavnost vánoc slavili u Greccia, pospěš si a pečlivě obstarej, co ti říkám. Chtěl bych totiž oslavit památku toho Dítěte, které se narodilo v Betlémě, a chtěl bych, pokud možno, svýma očima vidět hořkou nouzi, kterou už jako dítě muselo snášet, jak leželo v jeslích, u nichž stál vůl a osel, i jak leželo na seně."
Ze shora uvedeného je patrna jedna z cest, po které se dostal vůl a osel do betlémské scény. I když se nejedná o naplnění zapsaných slov evangelií, jde o názorné, všeobecně uznávané vyjádření chudoby, do které se Kristus narodil, aby následně svým životem ukázal smysl našeho bytí na zemi.
O betlémech bylo
v našem časopise často psáno, nezapomnělo se ani na pražské kostelní
betlémy. Velká většina z nich není až tak stará, ty dnes stavěné vznikaly
převážně na přelomu 19. a 20. století. Těch několika starších si opravdu musíme
vážit, dokladují historii stavění jeslí v naší vlasti. Mezi ně patří
betlém z klášterního kostela Panny Marie, královny andělů. Je spravován
řádem kapucínů, kteří žijí v přilehlém klášteře. Betlém vznikl asi ve
druhé čtvrtině 18. století, autorem měl být řádový bratr, obeznámený se stavbou
neapolských betlémů. Lze předpokládat, že betlém nedělala jedna osoba a
v průběhu času byl doplňován i opravován. Postavy jsou kašírované s věrným
zpodobněním jednotlivých postav. Jejich výška je proměnná, ty nejvyšší mají
bezmála rozměry dospělé osoby.
Dříve byl betlém stavěn v těsném seskupení figur u postranního oltáře
vpravo od vchodu do kostela. Generální opravy a nové rozmístění navrhl akademický
sochař a restaurátor Stádník. Stavební úpravou uvolnil nový prostor pro betlém.
Pojal jej tak, že příchozí se stává jedním z těch, kdo se do betléma
přišli narozenému Kristu poklonit. Jde o zajímavé řešení, hodné obdivu. Autor
do pozadí scény umístil tajemné město. Jde o část malovaného betlému na kartonu
z kostela v Hejnicích. Odklonění části krásného díla již nevzbuzuje
obdiv, ale údiv.
Často jsem
navštěvoval tento betlém, stejně jako mnoho Pražanů. Vždyť se na jeho prohlídku
stála fronta, vedoucí až na náměstí.
Nepamatuji se na jeho původní postavení, i když jsem ho dozajista viděl. Paměť
je ošidná záležitost. Pamatuji si jen současné sestavení, kde za jesličkami
stál volek s oslíkem, bezpochyby novějšího provedení. Tak tomu bylo po
mnohá léta. Před třemi léty však došlo k nečekané změně. Volka
s oslíkem nahradil srneček s muflonem. Uf… Ukazuje se, že nešlo o
jednorázovou změnu, ale trvalou. Letošní instalace kostelního betlému to
potvrzuje.
Zesnulý papež František měl rád betlémy, vážil si jich a nejednou upozorňoval na jejich význam. Považoval je za názorné evangelium a v tom viděl význam jejich stavění. K jesličkám přichází mnoho bezvěrců, mnoho dětí, pro které poznání betlémského příběhu je často jediným kontaktem s církevním poučením. Neměli by se bratři kapucíni trochu zamyslet nad svým počinem, pro který nenalézám vysvětlení?
