ZIKMUND
Bohumil Dušek
Nebudeme mluvit o králi Zikmundovi, ale o svatovítském zvonu. V roce 1541 byla zasažena Malá Strana a Pražský hrad rozsáhlým požárem, který způsobil značné škody. Jednou z nich bylo puknutí velkého svatovítského zvonu Patron.
Nový zvon, který
jej nahrazoval, byl odlit až na druhý pokus někdy kolem roku 1550. O přesném
datu se historici přou. Na zvon byl zakoupen cín z dolů ve Slavkově, měď
z dolů ve středním Slovensku. Odléval
jej zkušený zvonař Tomáš Jaroš, vybraný přímo císařem Ferdinandem I.
Habsburským. Zvon dostal jméno po svatém Zikmundovi. Tento světec žil v 6.
století a přičinil se o prosazení křesťanství v Burgundsku. O
rozšíření jeho kultu do Čech se zasloužil zejména Karel IV., jenž přenesl
část jeho ostatků do katedrály sv. Víta. Jeden z jeho synů dostal toto jméno –
to byl král zmíněný v úvodu. Mezi Čechy moc oblíbený nebyl. Zvon je
pozoruhodný svou výzdobou, která do té doby neměla obdobu, je největším u nás.
K rozeznění zvonu je potřeba šesti zvoníků – čtyři rozhoupávají zvon, dva
obsluhují srdce. V minulosti se jím zvonilo často, např. při zahájení zemského
sněmu, při šťastných událostech nebo na poplach proti požáru.
Dnes se ke zvonění používá ve významné církevní svátky, kromě Vánoc a Velikonoc také na Svatodušní svátky (letnice) a na Boží Tělo, v listopadu na svátek Krista Krále, na sv. Václava (28. září) a sv. Vojtěcha (23. dubna) a také v červnu či červenci na primici nových kněží (primice je mše, kterou slouží nově vysvěcený kněz). Zní i při dalších významných událostech církevního i světského života (pohřby významných osobností, zvolení nového papeže apod.)
Zvonění obstarává spolek dobrovolných zvoníků Pražští zvoníci svatovítští – Campanari Sancti Viti Pragenses.
Prasknutí srdce se vždy považovalo za ohlášení velkých neštěstí. Naposledy prasklo srdce v roce 2020, v témže roce nás zasáhly velké povodně. Náhoda?
S využitím otevřených internetových zdrojů