OSUD KOSTELNÍHO BETLÉMA Z DÍLNY VÁCLAVA ANDRESE
Jan Roda
Akademický sochař Václav Andres (1894–1969) byl zbožný člověk a toto myšlení prostoupilo celou jeho tvorbu. Dobu, ve které žil a tvořil, zastihla hospodářská krize, druhá světová válka i nejtvrdší léta nastupujícího komunistického řádu. Nebylo lehké se v tomto období uživit. Pracoval na církevních zakázkách, zhotovil větší počet kostelních betlémů, některé v kopiích vyrábělo Chrámové družstvo v Pelhřimově. Jeho betlémy lze nalézt v malých i věhlasných farnostech. Jeden také v kapitulním chrámu sv. Víta na pražském Hradě.
V roce 1930 se Václav Andres seznámil s knížkou katolického spisovatele R. W. Hynka Konnersreuthské jesličky. Je zde popsáno vidění Terezy Neumannové, která detailně popsala svůj prožitek okolností narození Ježíše Krista. Popis natolik zaujal sochaře, že se snažil co nejvěrněji scénu narození zobrazit ve svých betlémech. Dominantní postavou scény je Panna Marie mateřsky objímající malého Ježíška. Václav Andres šel až tak daleko, že se za Terezií Neumannovou vypravil, aby si ověřil, zda přesně zobrazil vidění. K setkání však nedošlo pro indispozice navštívené. Takové jesle, s přístřeškem pro místo narození, pak byly stavěny v chrámu sv. Víta na pražském Hradě. Z dobové fotografie je zřejmé, že nejblíže Svaté rodině stáli v němém údivu pastýři se stádem ovcí. Vždyť tak to bylo i zapsáno v evangeliu.
Na konci minulého století se údajně přístřešek rozpadl a restaurování se ujal akademický sochař a restaurátor Karel Stádník. K dílu přistoupil poněkud svérázněji, ale nutno podotknouti, že ne poprvé. Místo narození přenesl do jeskyně, na nově vytvořený horizont umístil siluetu Hradčan. Ve figurální části, jak se domnívám, nedošlo za této úpravy ke změnám. Záleželo jen na pečlivosti s jakou byl betlém toho roku stavěn. Tak byl betlém instalován asi po dvoje Vánoce, pak silueta Hradčan byla definitivně odložena.
Po pětadvaceti letech bylo kapitulou zadáno restaurování Andresových jeslí restaurátorce Dagmar Lebenhartové a Ireně Třískové. Lze konstatovat, že došlo k radikální přestavbě jeslí. Autorky úpravy vložily betlémský příběh na náměstí, kde okolní domy svou stavbou navozují atmosféru architektury, která je dle restaurátorek, charakteristická pro Svatou zemi. Nové sestavě se přizpůsobilo rozmístění vyčištěných původních Andresových postav. Betlém je nyní stavěn pod Královskou oratoří, blíže k hlavnímu oltáři.
Původní betlém Václava Andrese nebyl nijak okázalý. Jeho síla byla ve vystižení chudobných poměrů, do kterých se Ježíš narodil. Neopakovatelně byla vystižena mateřská láska Panny Marie, starostlivost sv. Josefa. Zachycen byl údiv a úcta pastýřů, kteří byli prvními, kdo se na pastýřských polích za městem, přišli poklonit Ježíši. Dílo bylo pojato ve stylu Bílkova křesťanského symbolizmu. To vše v nové úpravě, ke škodě, nenalézám.
Návštěva katedrály je vždy posvátnou událostí. Vánoční doba prožitek umocňuje. Zda k tomu pomohla tato přestavba jeslí, ponechávám k posouzení každému, kdo před jeslemi v klidu postojí. Úmyslně hovořím o přestavbě jeslí, neboť pod pojmem restaurování si představuji jinou odbornou činnost.