O JEDNOM NAPLNĚNÉM PŘÁNÍ
Pavel Puč
Již od "mlada" mě přitahovaly sakrální stavby a hlavně ve vánočním čase nádherné jesličky v nich vystavované. Měl jsem to štěstí, že moji rodiče mě velice často brali, k mé nelibosti, na procházky zimní Prahou a společně jsme objevovali nové a nové jesličky.
Již ve 14 letech jsem si vyřezal z překližky za pomoci mého strýce ty své "první", samozřejmě jich v té době mnoho nebylo, a tak to byly ty známé "Pražské".
Jak šel čas a i změna prostředí, uvolnila se nabídka papírových betlémů, a já jsem se stal jejich sběratelem, i když ne zcela v pravém slova smyslu. Zajímaly mě hlavně ty, kde je typická zimní atmosféra doplněná o kostely a kostelíky či dominanty daného místa a krajiny.
Samozřejmě mým snem bylo vytvoření tzv. "Modřanského betléma", místa kde jsem vyrůstal a žil, místa o kterém mě tak často vyprávěli můj děd i babička, místa s kterým se cítím bytostně spjat.
Nejprve jsem zkoušel náčrty s figurami z místní historie dle dobových fotografií, ale i když velice rád maluji, výsledek byl bídný. Až jsem viděl první a pak i další betlémy obcí od paní Moštkové z Brna.
Ihned mě zaujalo její ztvárnění krajin, její stromy, a pak i velice zajímavá plastická možnost betlém sestavit z několika desek, složených kónicky ve stojánku za sebou.
Pak už stačilo s trochou obavy paní Moštkovou oslovit, dodat obsáhlý fotografický materiál a trochu drze i schematické rozmístění budov a čekat, jak vše dopadne.
Asi nikdo nebude věřit, že paní Moštková nikdy v Modřanech nebyla, ale výsledek ji usvědčuje ze "lži". Vše se podařilo, podle mého soudu výborně, a na světě je další nový "obecní betlém".