SVATÍ TŘI KRÁLOVÉ

Před více než deseti lety jsme ještě s Františkem Valenou pořádali semináře, kde jsme se snažili detailně poznat všechny postavy betlémské scény. Tak došlo i na Tři krále. S odstupem let ubylo pamětníků, domníváme se, že je co doplnit, možná i pozměnit.
redakce

K (C) + M + B

Christus mansionem benedicat (Kristus ať požehná příbytku)

Dominantní postavení v betlémské scéně má klanění sv. Tří králů. Zobrazení adorace vladařů malému Ježíškovi má dávnou tradici, která sahá hluboko do doby, kdy výtvarné umění ještě nebylo obohaceno o nový prvek - tvorbu a stavění betlémů.
Četná umělecká díla, ať již byla zhotovena štětcem, nebo dlátem, zobrazila pokoru, se kterou se sklání světská moc před božím královstvím. Jednou z mnoha krásných ukázek je dílo mistra Alexandra z Budějovic (?) z prvního desetiletí XVI. stol., které je uloženo v Alšově galerii na Hluboké. Všechna tato díla, ale i ta později vzniklá, vycházejí z evangelia sv. Matouše, které bývá později, mnohdy účelově, rozvinuto do dalších spisů. Vraťme se však k samému základu. V evangeliu sv. Matouše je psáno: "Když se tedy narodil Ježíš v Betlémě v Judeji za dnů krále Heroda, hle přišli do Jeruzaléma mudrci od východu, aby se mu klaněli."

Tento zkratkou popsaný příběh se stal předlohou pro vytvoření části  betlémské scény. Zmínění mudrci byli asi perští kněží, kteří se zabývali hvězdopravectvím. Byli moudří a znali proroctví věštce Bileáma: "...vyjde hvězda z Jakoba."

Hluboké znalosti a víra jim pomohly rozpoznat smysl jasné hvězdy, přijmout poselství od Boha a uznat královský původ Ježíše. Jest domněnkou, že byli tři. To proto, že Ježíškovi přinesli tři dary - zlato, kadidlo a myrhu. Než se ustálil názor na jejich počet, uváděly legendy i čísla vyšší - čtyři, deset, dvanáct. Tvrzení, že pouze tři ze čtyř došli k jesličkám, se mi zdá velmi poetické a hluboce lidské. Věnujeme tomu samostatnou kapitolu.

Přinesené dary byly neobyčejné. Zlatem se vzdával hold Kristově královské důstojnosti, kadidlem hold jeho božství. Náznak budoucí smrti lze hledat v myrze. Hodnotu zlata umocňovalo to, že ze solí zlata byla vyráběna antirevmatika. Kadidlo bylo směsí vzácných dřevin a květů. Vonný dým kadidla zvyšoval vnímavost. Kadidlem se hubily i bakterie. Myrha, jinak ztuhlá pryskyřice, byla používána k dezinfekci, působila protibolestivě, zvláště po smísení s vínem.

Izajášova kniha navodila myšlenku, že se Ježíši nepřišli poklonit mudrci, ale přímo králové. Křesťanský spisovatel Tertulián byl první, kdo mudrce označil za krále. Stalo se tak v rozmezí let 160 až 230 po Kr. Svatost králům byla přiznána raně křesťanskou obcí za to, že ač pohané, uvěřili v poslání Ježíše Nazaretského.

Jak je zahalen dávnověkem původ králů, stejně nejasná je doba, kdy králové byli pojmenováni a popsáni. Arménská verze apokryfů z 8. stol. či ravenský pontifikál z 9. stol. asi nebudou díla, kde byli králové poprvé označeni jmény a popsáni. Již na mozaice z r. 550, která zdobí chrám v Raveně, jsou zobrazeni mudrci i s uvedenými jmény a přiznaným oceněním - svatý. Jména jim přisouzená snad souvisí se třemi významnými kulturními okruhy, které byly tehdy známé. SCS Caspar je perské jméno, SCS Melchior hebrejské a CSC Balthassar starobabylonské.

Snad to byla snaha církve popsat svaté Tři krále tak, aby představa o těchto světcích byla, pokud možno, jednotná. Jak je z dalšího textu patrno, k unifikaci nedošlo. Mistři gotiky tvořící ve Francii měli ve svém vzorníku asi toto:

První král je starý a holohlavý, většinou klečí. Druhý je ve zralém věku, vysoký a štíhlý, podává Ježíškovi skříňku s dary a ukazuje zázračnou hvězdu třetímu. Ten je mladý, král, v jehož bezvousé tváři se zračí zvědavost a údiv.

Naše dobová literatura, jmenovitě pak betlemářská, popisuje svaté Tři krále celkem jednoznačně, ale jak jinak než zcela odlišně.

Dle Dr. Vaclíka: ...nejstarší byl Melichar, kmet, před jesličkami klečel, u nohou měl položenu královskou korunu a žezlo. Reprezentuje bílou rasu. Druhý Baltazar, středního věku, drží žezlo, zlatou nádobu a kadidlo. Nejmladší z adorantů byl Kašpar s temnou pletí, který drží nádobu s myrhou. V českém povědomí bývá zaměňován Kašpar s Baltazarem.

Dle Halla jest: ...Kašpar, nejstarší, klečí před dítětem a nabízí dar - zlato. Za ním stojí Baltazar, černoch, a Melichar, nejmladší.

I provensálské betlemářství má pevnou typologii. A. Le Maréchal píše: Kašpar je starý muž, s dlouhými vlasy a bílým vousem. Přináší novorozeněti zlato. Baltazar je mladší muž mladistvého vzhledu s bradkou nakrátko přistřiženou. Přináší kadidlo. Melichar je tmavé pleti, má kudrnaté vlasy, je prostý a nesmělý. Jeho dar je myrha.

Snad nebudeme mnoho chybovat, budeme-li prvního, klečícího krále, nazývat Melicharem. Bude to v souladu s výkladem Dr. Vaclíka a se stejným pojetím v sousedním Rakousku. Černý král je u nás tak spjat se jménem Baltazar, že i kdyby tomu tak nebylo, bylo by nevhodné narušovat tradici. A pak již nám zbývá jen označit posledního krále za Kašpara.

Byla by chyba zaměřit se na rozpory, které mnohde přetrvávají v počtech mudrců či jejich jménech. I pro svatou církev je tento příběh pouhou legendou. Dle té apoštol Tomáš později vysvětil krále na biskupy. Jejich ostatky měla císařovna Helena převézt do Milána, ty pak ukončily svou pouť v Kolínském dómě.

Podstatnější je hledat krásu v pokoře, která se zračí v klanění králů. Tu můžeme nalézt ve slavném obraze mistra Brandla (r. 1725, Smiřice), stejně jako v řezbě naivního umělce.

Některé z betlémů zobrazují též jednu ze scének, která předcházela adoraci králů Ježíškovi. Betlémská hvězda zavedla sv. Tři krále do Jeruzaléma, kde vládl král Herodes Veliký. Ten přijal panovníky a bohatě je pohostil. Snad již zde při hostině králové postřehli, jaký měl Herodes strach. Ten se obával o své výsostné postavení a trůn, proroctví o příchodu krále všech Židů ho děsila. Jakou typickou vladařskou starostí to trpěl! Když pak anděl mudrcům rozmluvil následné setkání s panovníkem, obavy Herodesa se naplnily.

Atmosféru přijetí mudrců zachytil ve svém betlému i známý tvůrce, jindřichohradecký punčochář Krýza. Jeho práce je dobovou ukázkou představ o honosných poměrech na panovnickém dvoře a lidovým přebásněním pasáže z Matoušova evangelia.