KŘÍŽOVÁ CESTA NEJEN PRO VĚŘÍCÍ

Dalibor Hobl

Bohumil Bek (1879 - 1951) byl umělecký řezbář, který v Kutné Hoře provozoval odborný sochařský závod s větším počtem zaměstnanců. Specializoval se na rozličné kostelní řezbářské a truhlářské práce. Do sortimentu jeho prací patřily i kostelní betlémy. Pro lidová loutková divadla řezal i loutky.


Když jsem někdy před dvaceti lety procházel svou první křížovou cestu, zdaleka jsem
ještě netušil, jaké zajímavé a poutavé zážitky s těmito krásnými, ale mnohdy ještě opomíjenými památkami do budoucna zažiji. Dnes, kdy jsem si vychutnal ten zvláštní pocit spojení duchovního tajemna s malebností kouzelné a ničím nenahraditelné přírody již po dvousté, nezbývá mi než konstatovat jediné - určitě jsem udělal dobře, když jsem část svého života zasvětil poznávání těchto památek. Ale proč to vlastně píši.

Blíží se velikonoční svátky a s nimi i připomenutí si právě poslední cesty Ježíše Krista. Svátky jara se dají oslavit různě - setkáním s rodinou či přáteli, návštěvou nějaké  tradiční velikonoční akce nebo jen krátkou či delší procházkou probouzející se přírodou.

Já vás chci na velikonoční svátky pozvat na Moravu, do obce Bohutice nedaleko Moravského Krumlova. Do kraje spojeného s pěstováním vína a hlavně meruněk, pálením báječné meruňkovice, ale také do místa svázaného s poutní tradicí a křížovou cestou. Ta také natrvalo spojuje toto místo s místem, ve kterém žiji - s Kutnou Horou.

Psala se dvacátá léta minulého století, když v hlavě bohutického faráře pana Antonína Práška dozrávala myšlenka; myšlenka podpořená osobní návštěvou francouzských Lurd i samotného svatého města Jeruzaléma, myšlenka, která do Bohutic měla přilákat zástupy dychtivých poutníků. Byl to tehdy odvážný plán vytvořit v obci poutní místo s velkou křížovou cestou. A protože pan farář neměl od myšlenky k realizaci nikdy daleko, tak již v roce 1928 nabídl věřícím Lurdskou jeskyni se sochou Panny Marie Lurdské. Ale tím vše vlastně pouze začalo. Farář Prášek šel ve svých snech mnohem dále. Na své náklady nechal z Libanonu dovézt cedrové dřevo a hledal schopného řezbáře či sochaře, který by z tohoto vzácného materiálu vymodeloval jedinečné dílo - jednotlivá zastavení pašijové cesty Ježíše Krista s postavami v životní velikosti. Nevím, kdo mu tehdy vnukl myšlenku obrátit se do Kutné Hory a oslovit řezbáře a sochaře Bohumila Beka, ale pravděpodobně se již s některými pracemi kutnohorského mistra seznámil a věřil mu. Prakticky celých deset let vznikalo dílo, které není v dnešní době ještě zcela doceněno. Vzniklo 55 soch v životní velikosti, které seskládané do 14 seskupení vytvořily známá pašijová zastavení poslední cesty Ježíše Krista.

Bohužel následná doba se k myšlenkám faráře Práška zachovala macešsky. Druhá světová válka a po ní následující éra režimu, který církevním myšlenkám nepřál, neumožnily křížovou cestu realizovat stavebně a z velkolepých plánů navždy sešlo. Jedinečné sochařské dílo Bohumila Beka se však zachránit podařilo. Po mnohých peripetiích a nejrůznějším stěhování se celý soubor navrátil zpět do obce, do místa, do kterého vždy patřil.  Zásluhou dlouholetého starosty pana Pavla Štefky a jeho  nezměrným úsilím se nakonec získaly i finanční prostředky na jeho restaurování a vystavení v renesančním bohutickém zámku.