SIGNATURY ŠLUKNOVSKÝCH ŘEZBÁŘŮ

Jan Roda

S ukázkami prací severočeských jesličkářů se můžeme setkávat převážně o Vánocích v kostelích, v muzeích a na výstavách. Jde zajisté pouze o zlomek toho, co s trpělivostí a láskou zhotovili, ale díky za to. Prohlížíme-li si betlémové figurky od starých šluknovských řezbářů, nelze, než položit si otázku, kdo z nich je vlastně autorem.

S rozpoznáváním autorství je to obtížné. Tradice ústního podání byla mnohdy přerušena. Jesličky měnily majitele, dělily se a doplňovaly. Ještě častěji byly poškozeny a jako nehodnotné necitlivě zlikvidovány. Tak zůstaly signatury jediným vodítkem, jak nalézt propojení životopisu řezbáře s jeho pracemi.

Traduje se, že řezbáři z jihotyrolského údolí Grödnertal stáli u zrodu lidového jesličkářství i v českém Nizozemí. Tito tvůrci, řemeslníci, přicházeli vandrem po roce 1800 na Šluknovsko, aby zde prodávali své řezby a další na místě zhotovovali. Díky vročení, které vryli na podstavu řezby, dokážeme jejich působení časově zařadit.

Betlemářství se na Šluknovsku uchytilo, označovat figurky signaturou tvůrce však nikoliv. Celá další generace těch nejstarších jesličkářů své práce neznačila, a pokud je autorství známé, tak jen díky ústnímu podání. Věřím německému badateli A. K., který říká, že práce řezbářů Maie Eduarda, Emila, Ignáce a Maye Josefa jsou dnes, žel, často anonymní.

Jak čas dále běžel, snad si řezbáři uvědomili prospěšnost svá díla značit. Jedním z prvních byl, pokud mi bylo dovoleno poznat, Dominik Rudolf (1863 - 1899) ze Studánky, talentovaný řezbář, který zemřel velmi mlád. Dochovaná signatura D s vloženým R svědčí o pečlivosti tvůrce.

Pro šluknovské řezbáře, kteří žili a pracovali na přelomu 19. a 20. století, se signování stalo běžnější, zdaleka ne však závazné. Někdy považovali za dostatečné, když autorství celého betlémského souboru označili jen na jedné figuře. Tak to provedl Johann Herbrich (1869 - 1938) u kostelního betléma pro Staré Křečany.

Právě na záludnosti signování celků můžeme poukázat na tomto souboru. Do něj byla vložena Panna Marii tříkrálová, jediná to figura od dalšího velkého řezbáře, Antona Müllera (1851-1945) z Rumburku.

Anton Müller signoval častěji. Je pro něj typický vryp AM, někdy AM R, nebo MA. Takový je někdy nutno hledat i v záhybech plášťů. Neméně časté je signování provedené pouze inkoustovou tužkou, a to i s vročením.

Své figurky signoval i vrstevník Antona Müllera, Franz Rosche (1885 - 1944) z Rožan. Činil tak, pokud jsem viděl, jen inkoustovou tužkou. Přidával však, jistě z komerčních důvodů, i adresu sídla dílny.

Zajímavě ztvárněnou měl signaturu Franz Schütz (1906 - 2000), učitel a vynikající řezbář, který po válce působil v Rakousku. Zdobnou signatur měl i Josef Sperlich (1890 - 1965), který řezal betlémy i po přesídlení do Německa. F. Schütz mnohdy do podstavce vyryl i rok zhotovení.

Pravděpodobně jen občas signoval své postavičky známý řezbář Anton Wendler (1897 - 1972) z Jiříkova. Typické je pro něj spojení písmen AW. Jediný řezbář, který nebyl po válce vystěhován, byl pan Josef Thiele (1880 - 1958) ze Studánky. Byl všestranným jesličkářem, stavěl také scenérie jesliček a maloval pozadí. Díla značil jednoduše JT, ale s velkou pravděpodobností, také zdobně.

Zaznamenaných dalších starých signatur je ještě více. Rozpoznal jsem jich sedm, možná více. Jde však většinou o jednotlivé signované sošky a právě malá četnost výskytu brání přijmout nezpochybnitelné závěry.

Dnešní generace řezbářů své práce označuje. Dokládají to signatury na řezbách Jaroslava Blažka (1971), ale i dalších. Mělo by se tak dít se samozřejmostí, aby další generace o rukopise soudobých řezbářů neměla pochybnosti.