LETNÍ MADRID A BETLÉMY
Milan Zábranský
Shodou okolností jsem koncem letošního června navštívil již potřetí Madrid, i když zrovna ten nepatří k mým nejoblíbenějším městům. Všechno je zde ve velkých rozměrech (jde o třetí největší město v EU jak v počtu obyvatel - s předměstími šest milionů - tak v rozloze). Madrid se stal hlavním městem Španělska po Toledu až v 16. století, což určuje i jeho architektonickou podobu. A že šlo v dřívějších dobách o politicky důležitý a bohatý stát se zámořskými koloniemi, je vidět na každém kroku. Stačí jen navštívit některé ze stovek muzeí a galerií a naleznete nepřeberné umělecké poklady. Prim mezi nimi hraje Museo del Prado s více jak 8 500 obrazy od většiny světově uznávaných autorů.
Horší už je to s betlémy mimo vánoční dobu. Jak jsem zjistil už při první návštěvě Madridu, jediný trvale celoročně vystavený betlém je v Museo Nacional de Artes Decoratives (naše Uměleckoprůmyslové muzeum), kde je instalován velký a krásný neapolský betlém. Jak velký rozdíl oproti sousednímu portugalskému Lisabonu, kde naleznete velké oddělení betlémů v Museu Nacional de Arte Antiga a dalších minimálně sedm větších betlémů vystavených celoročně v prosklených skříních v různých kostelích (viz Betlemář 34/2012). Proto jsem se rozhodl navštívit nějaké zajímavé muzeum alespoň s dostatkem vyobrazení Narození. Podle knižního průvodce jsem vybral nepříliš známé Museo Lázaro Galdiano, které se ukázalo jako dobrá volba. Jeho zakladatel José Lázaro Galdiano (1862 - 1947) byl novinář, vydavatel uměleckých časopisů, bibliofil a sběratel umění, v čemž ho podporovala i jeho bohatá argentinská manželka Paula Florido. Svoji sbírku více než 12 600 kusů uměleckých předmětů zahrnujících období od 6. st. př. Kr. do počátku 20. st. odkázal státu, který založil nadaci a v jeho novorenesančním domě vytvořil skvělé muzeum. Vedle spousty vzácných obrazů (autoři jako Goya a další), středověkých zbraní i přístrojů, nábytku, keramiky, mincí a medailí, oltářního náčiní, šperků emailů, dřevořezeb, soch je i obrovská kolekce středověkých tkanin a dalších uměleckých předmětů. Výhodou muzea je různorodost vystavovaných předmětů a během prohlídky třech pater nejste zahlceni a unaveni jednotvárností.
Pochopitelně jsem hlavně věnoval svou pozornost betlémským motivům. V první řadě to byl obraz Doménikose Theotokópoulose, Řeka, známého spíše pod přízviskem El Greco (asi 1541 - 1614). Ten se po neshodách v Římě přestěhoval do Toleda. Jeho obrazy ve stylu manýrismu s námětem Klanění narozenému Kristovi lze rozdělit na klanění pastýřů (jeden obraz je v Metropolitním muzeu v New Yorku odkud byl zapůjčen v roce 2016 na výstavu do Olomouce a druhý v Uměleckém muzeu v Bukurešti) a klanění Tří králů z let 1568-69 v Galdianově muzeu a obraz ze stejné doby v Museo Soumaya v Mexico City.
Triptych Narození namalovaný okolo roku 1500 olejem na dřevě je od vlámského malíře zvaného "Maestro de Ávila" (snad García del Barco?) ve stylu počínající renesance. Další podobný triptych Klanění mágů od holandského malíře Jana van Dornicke (asi 1470 - asi 1527) z roku 1525 spadá již do období manýrismu.
Další jsou ukázky ztvárnění Narození z nejrůznějších materiálů, např. italská práce z 16. století provedená v alabastru, rovněž italská práce na glazované keramice ze stejného období z města Faenza či malba na emailu, francouzská práce ze 17. století, kde stojí za povšimnutí, že Tři králové a jejich průvod jsou prezentovaní většinou jako vojáci (tzv. styl Martial Courteys).
Z těchto několika vybraných ukázek je vidět, jak ztvárnění této jediné scény, jen stručně popsané v Novém zákoně, bylo rozličným způsobem zpracováno středověkými umělci.