GALERIE AUTORŮ VÁNOČNÍCH POHLEDNIC: Karel Svolinský

Bohumil Dušek

Karel Svolinský se narodil 14. ledna 1896 na Svatém Kopečku u Olomouce v rodině Karla Svolinského a Josefy Svolinské (rozené Axmanové) v pouťovém krámku č. 24. Podle záznamu v křestním listu byl pokřtěn hned druhý den po narození v blízkém chrámu Navštívení Panny Marie. Karel Svolinský pocházel z rodiny, v níž se umělecké vlohy ve spojení s řemeslem uplatnily už v několika předchozích generacích z matčiny i otcovy strany. Pradědeček Vavřinec Axman vytvořil pro svatokopecký chrám vyřezávaný betlém a v jeho stopách pokračoval rovněž syn Ferdinand Axman, malíř pokojů, hřbitovních nápisů a také zručný malíř.

V roce 1919 byl Karel Svolinský zapsán ke studiu na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde studoval u Štěpána Zálešáka, Bohumila Kafky a Františka Kysely. V roce 1925 navrhl sazbu písma a osm dřevořezeb pro vydání básně Máj Karla Hynka Máchy. Tento projekt měl reprezentovat Státní uměleckoprůmyslovou školu na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži. Jeho práce byla oceněna prestižní Grand Prix. V dalších letech se Svolinský i nadále podílel na krásných edicích knih, do roku 1948 spolupracoval téměř se všemi hlavními nakladateli (např. Jan Otto, Ladislav Kuncíř, Rudolf Škeřík, František Borový, Melantrich a s Evropským literárním klubem).

Mezi dvěma světovými válkami Svolinský vytvořil několik vynikajících návrhů a získal si značné uznání. Mezi roky 1928 a 1933 vytvořil dvě vitrážová okna pro Schwarzenbergskou kapli a kapli Svatého hrobu ve Svatovítské katedrále. Také je autorem dalších návrhů pro katedrálu, jmenovitě dvou mozaik pro jižní portál, které byly instalovány až po ukončení války. První z mnoha Svolinského výstav se konala v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze na přelomu let 1935 a 1936. Další výstavy byly organizovány v Československu i v zahraničí až do umělcovy smrti v roce 1986.

Po druhé světové válce, hlavně v padesátých letech byl Svolinský jedním z těch umělců, jejichž práce - alespoň na první pohled - souzněla s nacionalisticky orientovanou linií československého ministra kultury Zdeňka Nejedlého. Po roce 1945 Svolinský začal vyučovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde učil několik generací českých umělců (jako byli např. Jaroslav Sůra, Oldřich Kulhánek, Rostislav Vaněk). Ilustroval velké množství knih (např. práce na Českém roce publikovaná mezi 1944 a 1960), navrhoval poštovní známky a bankovky a zabýval se scénografií; často cestoval do ciziny a obdržel několik státních cen.

V padesátých letech 20. století Svolinský stejně jako další umělci této doby svoji práci přizpůsobil nové ideologii. Typickým příkladem je olomoucký orloj, pracoval na něm v letech 1947-1955. Dalšími významnými Svolinského pracemi je vitráž pro československou ambasádu v Moskvě v roce 1957 a pro EXPO 58 v Bruselu.

Revoluční změny roku 1968 měly značný vliv na život Svolinského; nesouhlasil s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Důsledkem toho byl vyhazov z učitelského místa na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v roce 1970. V sedmdesátých a osmdesátých letech se Svolinský soustředil na tvorbu pro církevní budovy (např. vitrážová okna v kostele Sv. Prokopa v Letovicích u Brna nebo vnitřní dekorace kostelů v Činěvsi, Dymokurech a Chotěšicích u Poděbrad).

Svolinského práce byly vystavovány až do jeho smrti, ovšem s určitým výběrem. Karel Svolinský zemřel 15. září 1986 a jeho popel byl uložen na národním hřbitově Slavín na pražském Vyšehradě 17. září.

Ačkoliv tvorba příležitostné grafiky nebyla mezi hlavními činnostmi Karla Svolinského, je autorem více než 800 děl tohoto typu mezi lety 1922 až 1986 a jejich dokonalé zpracování z něj učinilo jednoho z velikánů tohoto žánru v českém umění 20. století. Ačkoliv malé, ovšem nikoliv ve smyslu umělecké práce, tyto tisky reprezentují chronologicky řazený přehled jak vývoje umělce, tak transformaci společnosti.

Vytvořil osobité soubory knižních značek, novoročních přání, pohlednic, pozvánek apod. Příležitostná grafika znamenala pro Svolinského jen úkoly okrajového významu, často vznikala z iniciativy spolupracovníků, přátel i úzké skupiny spřátelených sběratelů.

Kolekce, vznikající průběžně po dobu více než šedesáti let, podle odhadu obsahují více než 400 novoročenek a vánočních přání, okolo 150 knižních značek a veliké množství dalších artefaktů, pohlednic, svatebních oznámení apod.

V roce 1948 vydal k Vánocům velký soubor pohlednic Zima, který obsahuje i pohlednice s vánočním námětem, ovšem vzhledem k tehdejší době jen s "neškodnými" atributy (ryba, strom, ptáček apod.). Mnohem později vyšla pohlednice s reprodukcí jeho obrazu s betlémskou scénou.

(Podle internetových zdrojů)