Německý pohled na staré betlémy z Čech a Moravy (2. část)
Gerd Giebel, Willi
Lang, Karla Winkler
Uvádíme druhou část textu z katalogu výstavy ve Švábském národopisném muzeu v Oberschönenfeldu z roku 1994, který přeložila Dr. Eva Škobisová. První část byla otištěna v minulém čísle 66.
Pojizeří
a Podještědí (Iser-Jeschken-Gebiet)
V Jilemnici (Starkenbach) byl první vánoční betlém postaven jezuity v roce 1657. Do konce 17. st. tu převládaly plastické figurky ze dřeva, vosku nebo papírové hmoty. Vedle toho tu vznikla nová technika ručně malovaných plochých figurek ze dřeva nebo papíru. Především františkáni a kapucíni podporovali prkénkové betlémy (Bretterkrippe).
Stejně jako jinde se i zde na konci 18. st. projevilo přání lidí mít vlastní rodinný betlém. Poptávka byla hlavně po papírových betlémech od malířů "krajinek" a "panáčků", kteří působili v kostelech jako malíři deskových obrazů nebo pracovali jako učitelé. Právě učitelé podnítili zájem o "malování panáčků" v domácí výrobě u celé generace svých žáků. Každý rodinný příslušník se specializoval na část výrobního procesu - jeden maloval obličeje, druhý zase jen oděvy. Tak od poloviny 19. st. vznikaly malované papírové betlémy v sériové domácí výrobě. "Panáček z Osečné" (Oschitzer Mannl)) a "Jablonecký pasáček ovcí" (Gablozer Schafl) se staly pojmem.
Papírové figurky, pohyblivé podobně jako marionety, okouzlily mnohé návštěvníky, kteří ve svátečních dnech chodili na výstavky betlémů do betlemářské vesnice Kryštofovo údolí (Christofsgrund) nebo i do vzdálenějších výletních míst, kde byly postaveny tzv. ukázkové betlémy (Schaukrippen). Plastické dřevěné figurky vyřezávané v domácí výrobě byly obvyklé pouze v Jizerských horách.
Rodák z Chrastavy (Kratzau) Josef von Führich se ve své domovině se svými "orientálními betlémy" neprosadil. Tady zůstaly pod vlivem akademického malíře Jakoba Ginzela (1792 - 1862) zachovány tradiční domovské betlémy navazující na barokní tradici.
Krkonoše (Riesengebirge)
Podnět k rozšíření vánočních betlémů dal Valdštejn (Albrecht von Wallenstein), vojevůdce proslulý v třicetileté válce. Z bavorského města Memmingen dal 27. 6. 1630 rozkaz postavit betlém na oltáři ve své zámecké kapli v Jíčíně (Gitschin). "Valdštejnův betlém" nebyl první v této oblasti, byl ale nejskvostnější. Údajně to byl betlém s oblečenými figurami (Gliederfigurem) pojatý v jezuitské tradici.
Františkáni a benediktini naproti tomu dávali přednost jednoduchým malovaným deskovým betlémům, jako byl např. ten v Hostinném (Arnau) v roce 1720. Na lepence ručně malované figurky se těšily velké oblibě v letech 1750 - 1850. Později se začaly používat figurky vyřezané ze dřeva.
K prvním tištěným vystřihovacím betlémům patří "Vrchlabské vystřihovací betlémy", které byly ve Vrchlabí (Hohenelbe) vydávány již na konci 18. st., tedy dlouho před betlémy vydanými nazarény. Předpokladem bylo, že se zde již tehdy nacházela papírna a byli tu usazeni mědirytci.
Jako jinde v Čechách a na Moravě byly i zde figurky aranžovány na poschoďovité betlémské hoře s malovaným pozadím. Velké betlémské scenérie byly většinou otevřené, ty s drobnějšími figurkami byly uloženy ve skříňkách, jejichž přední strana byla uzavřená foukaným sklem.
Orlické hory (Adlergebirge)
Již roku 1676 bylo před betlémem v odlehlém poutním kostele na hoře Chlumek v Orlických horách napočítáno více než 3 000 návštěvníků. Byl postaven jezuity, stejně jako většina ostatních vánočních betlémů, o jejichž velkém rozšíření referují kronikáři okolo roku 1700.
Centrem betlémů se stal Hradec Králové (Königgrätz) s okolím a především oblast kolem Králíků (Grulich). Podobně jako jinde se zde zpočátku stavěly figurkové, deskové a papírové betlémy. Na konci 18. st. se "králičtí panáčci" stali prototypem zdejšího řezbářství. Sjednocovali hrubou řezbou vytvořený jednoduchý obrys figurky s řemeslným uměním jemného opracování. Dalším znakem bylo výrazné pestrobarevné vybarvení.
"Kralické skříňkové betlémy" se vyznačují zvláštním charakteristickým uspořádáním. Vedle chléva zaujímá zpravidla nejméně polovinu skříňky "město" s velmi působivou čtyř až pěti poschoďovitou výstavbou zaplněnou scénkami. Zvláštnost představují rohové betlémy se skříňkou s trojúhelníkovým půdorysem. Figurky ve většině orlických betlémů pocházejí z Králíků.
V období mezi lety 1850 a 1900 se výroba betlémů v oblasti kolem Králíků stala důležitým odvětvím domácího průmyslu. V přibližně 30 vesnicích se výrobou betlémů živily stovky rodin, ještě roku 1900 jich bylo 560. Králické betlémy byly důležitým vývozním zbožím, které mířilo do Rakouska, Německa, Polska a dokonce i do zámoří.
Jeseníky (Altvatergebirge)
V Javorníku (Jauerning) byl 1663 postaven první betlém v tomto regionu, pravděpodobně také zásluhou jezuitů. Jak vypadal, se už neví, ale v tomto na lesy bohatém kraji byly figurky pravděpodobně ze dřeva.
Místní řezbáři, především v okolí Zlatých Hor (Zuckmantel), vytvářeli během 18. st. betlémy vysoké umělecké hodnoty. Zachovalo se z nich ale jen málo, protože na začátku 19. st. se změnil vkus. V té době byly betlémy, zvláště ty kostelní, renovovány pod vlivem jihotyrolských vandrovních řezbářů. Úplný konec nezávislého vývoje nastal v druhé polovině 19. st., když Jeseníky zaplavilo masové zboží z blízkých Králíků. Kolem roku 1890 bylo na Javornickém vánočním trhu možné koupit téměř jen králické figurky.
Zvláštností Jeseníků jsou "betlémské obrazy" (Krippenbilder). U těchto závěsných betlémů se jedná o velmi ploché skříňkové betlémy, které jsou zasazeny do rámu jako obraz.
Hřebečsko (Schönhengstgau)
Vánoční hry a betlémské výjevy byly známy již v 16. st, ale teprve kolem roku 1700 je zde prokázán vánoční betlém, který byl postaven františkány.
Ve vývoji hřebečského betlemářství byla významná města Moravská Třebová a Svitavy. Důležité podněty pro vytvoření místní svébytné betlemářské kultury přinesli umělci v období baroka a rokoka. Oblečené vyřezávané figurky zde byly stejně obvyklé jako ručně malované ploché figurky.
Od roku 1750 začali vánoční betlémy stavět ve svých domech nejen obyvatelé měst, ale i rolníci. Vyřezávané dřevěné figurky byly stále oblíbenější, až se nakonec jen v několika málo svitavských a třebovských betlémech zachovali ručně malovaní "papíroví panáčci". V zapomnění upadly rovněž předtím často užívané figurky z chleba a těsta, které bývaly opatřeny různými přísadami proti napadení moučným červem a byly pomalovány tlustou vrstvou olejové barvy.
Měšťany provozované betlemářství dosáhlo na Hřebečsku nepopiratelného vrcholu v období empíru a biedermeieru v první polovině 19. st. Patří sem pohyblivé betlémy vyrobené technicky nadanými kutily. Jejich sofistikované mechanismy měly historického předchůdce: hodiny na bráně v Moravské Třebové vyrobené roku 1580.
Kravařsko (Kuhländchen)
Jelikož také zde zavedli stavění betlémů jezuiti, převažovaly v 17. a začátkem 18. st. oblečené figury (Gliederpuppen).
Pod vlivem kapucínů se později, např. ve Fulneku, dostaly do betlémů plastické figurky vytvořené z papíru a klihu, tzv. "Machetfiguren", které byly oblečené. Tato technika byla používána rovněž u domácích betlémů.
Ručně malované ploché betlémy se zde vyskytovaly také, ale byly mnohem méně oblíbené. Když v polovině 19. st. přišly do módy plastické vyřezávané figurky, začaly být ploché figurky považovány za "primitivní".
Část řezbářů betlémů v Kravařsku byli akademičtí sochaři nebo vyučení umělečtí řemeslníci. Ti ovlivnili laické řezbáře natolik, že i jejich figurky dosahovaly vysoké umělecké hodnoty. V principu zde nalezneme dva typy betlémů, ty napevno vestavěné ve skříňce a otevřené poschoďovité.
Jazykový ostrov Jihlava (Iglau)
Jako všude jinde i v Jihlavě používali jezuité betlémy jako prostředek hlásání víry. Roku 1629 zde byl postaven první betlém, který byl pravděpodobně opatřen oblékanými figurami (Gliederfiguren). V 18. st. byly v domácích betlémech spíše kašírované oblečené a voskové figurky.
V 19. st se v tomto německém jazykovém ostrově vyvinula zvláštní forma betlémů. Části ze starších papírových betlémů, jako stromy a hory, byly zkombinovány s novými plastickými figurkami vyřezanými ze dřeva. Od poloviny 19. st. byly používány výhradně vyřezávané figurky.
Také co se týká betlémské hory, zde byli lidé otevřeni cizím vlivům. Zatímco jinde převažovala jednoduchá poschoďovitá stavba hory, jihlavští pod vlivem vandrovních tyrolských zpěváků, opěvujících krásy Alp, vytvořili věrný obraz horských krajin se skálami a údolími. Jihlava proslula velkými domácími betlémy s více než 300 jednotlivými díly. Neobvyklé v celé zemi bylo místo, které si zvolili jihlavští výrobci sukna pro své malé domácí betlémy. Stály v pracovních místnostech a často byly zabudovány přímo do tkalcovského stavu.
Ústí nad Orlicí (Wildenschwert) a okolí
Ve staročeském městě Ústí nad Orlicí se vždy vyráběly pouze malované papírové betlémy. I když se v 19. st. v jiných oblastech prosadily další materiály, zde se drželi tradice z 18. st. Ústeckoorličtí malíři figurek byli v 18. st. vyučení umělci a kostelní malíři. Následující generace betlemářů tyto vzory kopírovaly, ale během 19. st. si autoři betlémů vytvořili vlastní svébytný styl s nádechem naivního umění.
Charakteristické pro betlémy v Ústí nad Orlicí je jejich uspořádání, připomínající divadelní kulisy, a jejich velikost: byly až 4 m dlouhé a 2 m hluboké, často zabíraly tři strany místnosti. Ve stupňovité krajině s malovaným pozadím bylo naaranžováno několik set různě velikých figurek, které šikovně odstupňovaně naaranžované podle velikosti vytvářely dojem hloubky a perspektivy.
Třebíč (Trebitsch)
Vánoční výjev v němčině nazývaný jesličky (Krippen) zde dostal jméno betlém (Bethlehem) a Třebíč se stala "městem betlémů". Ten první zde postavili roku 1663 jezuité ve farním kostele sv. Martina.
Také toto bohaté soukenické město na jižní Moravě prošlo všemi možnými styly stavění betlémů, od oblékaných figur (Gliederfiguren) až k voskovým a dřevěným figurkám. Pojmem se stal ale "Třebíčský papírový betlém". Okolo roku 1800 prokazatelně pracovalo ve městě přes 33 malířů betlémů. Třebíč zůstala "malování panáčků" věrná až do 20. století.
Figurky jsou vystřižené podle předlohy z kartonu a vymalované. Charakteristické pro třebíčské betlémy jsou velká rozmanitost figurek a scének a také bohatá výzdoba rostlinstvem.
Další zvláštnost přestavuje až do stropu poschoďovitě vystavěná betlémská hora umístěná v prostoru 4 až 6 m dlouhém, 1 m hlubokém a až 2 m vysokém. Aby zde bylo možné umístit co nejvíce scének, byly z prefabrikovaných papírových skal vytvářeny další hory, jeskyně a terasy. Protože ploché papírové figurky zabírají jen málo místa, mohla být každá jednotlivá scénka velmi bohatě obsazena. Figurky mají různou velikost, větší jsou umístěny vepředu a menší vzadu. Hora a figurky plynule přechází do malovaného pozadí.
Třebíč, která vždy patřila do české jazykové oblasti, se během dvou století stala centrem českého betlemářství.