KRÁLOVSKÝ BETLÉM ZE ZÁMKU CASERTA
Jan Roda

Zámek Caserta nechal zbudovat v roce 1752 Karel III. Bourbonský jako královské sídlo pro své panování v Neapolsku a na Sicílii. Zámek, který je jeden z největších v Evropě, sloužil rodu Bourbonů do roku 1860, kdy skončila jejich vláda v této oblasti. Okázalá stavba je zbudována dle návrhu stavitele F. Fuga a N. Salvi. První ze jmenovaných navrhl papežský palác ve Vatikánu, druhý fontánu di Trévi v Římě. Vlastní palác má půdorysný rozměr 250 x 200 m. Je v něm 1200 komnat, z nichž královská rodina užívala jen zhruba desetinu. Do jednoho ze sálů nahlédneme podrobněji, neb je zde umístěn královský betlém neapolského typu.

Tak zvaný Eliptický pokoj je sál, který od počátku sloužil k zábavě panstva. Dnes je v něm umístěn rozměrný betlém a doprovodné vitríny s jesličkovými postavami. Stavění jesliček v Neapoli a okolí má svou dlouhou a nepřerušovanou tradici, která se odvíjí od památné mše v Grecciu v roce 1223. Betlémy se stavěly v křesťanských chrámech a ušlechtilý zvyk pak v 18. století přeskočil i do sídel šlechty. Podoba jeslových figur se s časem vyvíjela a od strnulých forem přešla na dynamické ztvárnění scény narození Krista. Hodně tomu napomohla technika zhotovování jednotlivých figur, která umožnila věrně napodobit pohyb. Figury měly pohledové části umělecky vytvarované z terakoty a obarveny, kostru tvořily ohybatelné dráty obalené textilií. Figury byly následně ošaceny. Stavění betlémů se postupně stalo živou částí neapolské kultury.

Je doloženo, že král Karel III. Bourbonský stavění betlémů přál a na jeho dvoře se jesle stavěly. Jeho následovník František I., Karlův synovec, v započaté tradici pokračoval. Na zhotovování "sošek" pracovali přizvaní přední sochaři, zhotovování kostýmů bylo povýšeno na malé umění. Pořízení kvalitních látek nebylo problémem, protože součástí vlastního panství byly výrobny hedvábí. Ty byly soustředěny v blízké obci San Leucie a byly vyhlášeny pro svoje novodobé technologie a kvalitní výrobky. K betlémům neapolského stylu patří rozmanité ošacení bohatě zdobené a věrné napodobeniny předmětů denní potřeby. Svoje filigránské umění vkládali do jesliček šperkaři, zlatníci, výrobci hudebních nástrojů, cizeléři. I dvorní dámy prý přiložily ruce k dílu, mnohé totiž uměly šít, vyšívat, háčkovat. Jesle se na zámku přestavovaly každý rok. Je uchováno vyobrazení posledního postavení z roku 1860. To se mělo stát podkladem pro restaurátorské práce a znovupostavení scény v osmdesátých létech minulého století. Rozsah využití starých prací na nynější sestavě se mi však nepodařil zjistit. Obnovený betlém umístěný do středu sálu má moderní, dobře osvětlenou vitrínu a je všestranně zabezpečený. To trochu jeho kouzlu ubírá, ale je to nezbytná daň, která se platí za ty, kteří si z jeslí ledacos přivlastnili. Jesle jsou přístupné ze všech stran, což nebývá běžné, proto sestavení není asi zcela standartní. Hlavní zásady jsou však dodrženy, a to je zřejmé.

Ve středu betléma se tyčí skalisko, hora, přesně tak, jak k tomu vyzývá místní jesličkářská věrouka. Scéna neapolského betlému zachycuje vždy protikladné stránky našeho života: zrození a smrt, dobro a zlo, chudobu a bohatství, zdraví a nemoc, radost i smutek. Stavitelé jeslí věřili, že právě do takového světa se narodil Kristus, a proto nezobrazovali jen duchovní pohled na svět, ale i ten odvrácený, materiální. Jeskyně s radostnou scénou vítání Ježíše pastýři je vyvažována pohledem do taverny, místa pro odvázané chování a někdy i prostopášnost. Toto základní rozdělení umožňuje pak rozvinout scénické obrazy všech epizod, které nám popisuje Nový zákon, i apokryfní evangelia vážící se k narození Ježíška. Stejně prostoru je pak dáváno ukázce běžného života Neapolitánců. Jako české betlémy, ukrývají i ty neapolské, mnohá podobenství. Jsou velmi často srozumitelná jen těm, kteří střeží krásu stavění jeslí a předávají ji další generaci. Do betléma jsou stavěny figury nám důvěrně známé, jsou však mnohdy vyobrazeny jakoby z jiného úhlu pohledu. Postavy ze žánrových scén nás však uvádějí do jiného světa. I těch "povinných" dvanáct figur, řekněme darovníků, jsou pro nás mnohdy neznámými. Jejich dary, často výpěstky, jsou pro naše oči exotické, stejně jako pohledy do starých řemeslných dílen. Pro nás je nezvyklé až krutě věrné zobrazení fyziognomie zubožených lidí - mrzáků, chuďasů a starců. Pohled očima malíře Caravaggia na bídu světa byl sice nemilosrdný, ale pravdivý. Neapolské betlémy je převzaly.

S adorujícími mágy se přišlo poklonit Ježíškovi mnoho exoticky vyhlížejících postav v oblecích, pro zdejší kraj neznámých. O to více vynikly jejich korálkové šperky, třpytivé zlato, osobní zbraně, ze kterých jde strach, ale i hudební nástroje neznámých tvarů. Kde je lesk a sláva, nemohli chybět zástupci šlechty a vyšších stavů. Jsou to postavy, které v českých betlémech nebývají zastoupeny.

Prohlídka betlému jistě potěší každého milovníka jesliček. Je dobře, že je betlém takto vystaven a uveden do souvislosti s historií zámku Caserta. Byl svébytnou součástí života u dvora a svou vážnost si tímto podržel.

Zpracováno dle vlastních poznatků, které byly rozšířeny o upoutávky uvedené v průvodcích a na internetových stránkách.