JUBILANTKA MARIE DOČEKALOVÁ
Jan Roda
Marie Dočekalová se narodila 27. 5. 1950 v Chrášťanech, okres České Budějovice. Vyrůstala v Třebotově, ve vesnici tři kilometry na západ od Prahy. Zde také chodila do základní školy.
Čtyři roky studovala na Střední zdravotnické škole v Praze, obor dietní sestra. Po maturitě v roce 1969 nastoupila do nemocnice v Roztokách u Prahy. V roce 1971 začala pracovat ve Státním sanatoriu v Praze, kde byla deset let.
V roce 1972 se provdala za Ing. Zdeňka Dočekala. Během čtyř let se jim narodila dcera a dva synové. Po mateřské dovolené s nejmladším synem si našla zaměstnání v místě bydliště v Praze - Modřanech, kam se přestěhovala na několik let. Tam pracovala jako vedoucí školní jídelny, nejprve v mateřské škole a později na základní škole.
Na této škole se pořádaly kurzy keramiky, na které se také přihlásila. Keramika ji začala bavit, a když se dověděla, že v keramické škole v Bechyni se také pořádají kurzy, jezdila opakovaně i tam. Během svého života byla velice kreativní. Bavilo ji pletení, malování, učila se paličkovat, vyráběla betlémy ze slámy, zdobila perníky pro ÚLUV. Doma dětem vyráběla z perníku chaloupky, pantoflíčky, kolébky, kočáry tažené koňským spřežením a také betlémy, které po vánocích ale skončily v kamnech.
Ve svém dětství si přála mít betlém figurkový, takový, jako vídala v třebotovském kostele. Doma měla jenom rozkládací papírový betlém, který se jí moc nelíbil. Právě asi ta touha po jiném betlému ji vedla k tomu, že si po roce 1989, kdy už se sem tam nějaký betlém v obchodě objevil, začala betlémy kupovat a dnes jich má ve své sbírce téměř 380.
Má betlémy vyřezané na překližce, dřevěné - z lipového, olivového, ebenového, cedrového, kafrového, mahagonového a zeleného dřeva. Dále má ve své sbírce betlémy z vosku, slámy, pryskyřice, porcelánu, mosazi, čiroku, alabastru, uhlí, z mušlí a lastur, vyřezaný do pštrosího vejce, z vřídelního kamene, mramoru, rybích šupin, také z křídel motýlů, ovčího rouna, dýně, peří, ze sopečného kamene, polyresinu, keramiky, limonitu, malovaný na polínkách, na kamenech, na kosti, betlém na dlažebních kostkách...
Betlémy sbírá z různých koutů světa. Mimo České republiky to jsou např. Mallorka, Anglie, Itálie, Čína, Polsko, Rakousko, Rusko, Německo, Španělsko, Malta, Izrael, Peru, Indie, Chorvatsko, Filipíny, Slovensko, Kolumbie, Francie, Mexiko, Argentina, Brazílie, Kongo, Bolívie, USA, Japonsko, Portugalsko, Kostarika, Honduras, Panama, Guatemala, Irsko, Indonésie, Keňa, Salvador, Vietnam.
Keramiku dělá už 22 let. Nyní je v důchodu, ale práce s hlínou ji stále baví. Dělá převážně figurální keramiku. Inspiraci bere v lidech kolem sebe. Říká o sobě, že je postižená sledováním nejen obličejů, ale i postavami lidí. Nosí s sebou notýsek a tužku, aby mnohdy zachytila nejzajímavější detaily. V čekárně u lékaře, v restauraci, na dovolené...
Pro každé ze svých třinácti vnoučat vyrábí již čtvrtým rokem betlém vysoký 9 cm, který má téměř 140 figurek a každým rokem nějaká nová přibude. Těch betlémů dělá rovnou čtrnáct; co kdyby ještě nějaké vnouče přibylo.
Každoročně pořádá výstavy betlémů. Nejprve začala vystavovat ve škole v Třebotově, později ve škole Jaroslava Ježka pro zrakově postižené a posléze, nyní již každý rok, v gymnáziu Jana Keplera v Praze na Pohořelci. Své figurky tam také prodává, protože se z nich stalo sběratelství. Lidé si je chodí do své sbírky dokupovat a zároveň jí nosí ukazovat fotografie, jak si doma betlém nainstalovali. Betlémy své výroby půjčuje na různé výstavy v České republice i do zahraničí, vydala také vlastním nákladem pohlednice svých betlémů.