BOROMEJKY A BETLÉMY
Bohumil Dušek

Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského byla založena ve Francii již v 17. století, v Čechách začaly členky kongregace - boromejky - působit ve slepeckém ústavu Na Klárově v první polovině 19. století. Posláním sester bylo pečovat o chudé, děti i staré a nemocné, a tento charitativní úkol plní dodnes. V roce 1945 u nás působily boromejky na 120 místech, převážně v nemocnicích a sociálních zařízeních. Po roce 1948 byla kongregace - jakož i ostatní řády - cílem komunistických represí, ale řada sester pracovala dále především v odlehlých a pohraničních zařízeních. Po roce 1990 mohla kongregace působit již svobodně, sestry se vrátily od několika bývalých zařízení, např. do nemocnice Pod Petřínem, do domova sv. Karla v Řepích, ale najdeme je i třeba v Městě Albrechtice, Porubě, Moravských Budějovicích, Prachaticích...

Asi jejich nejvíce známé působiště je nemocnice Milosrdných sester Karla Boromejského, jediná církevní nemocnice v Praze. Sestry jsou součástí zdravotnického personálu, což má jistě příznivý vliv i na zaměstnance "civilní". Pacienti oceňují úžasnou vstřícnost, ochotu a vysokou úroveň péče, a jistě není náhodou, že nemocnice patří mezi nejlépe hodnocená zdravotnická zařízení u nás.

S nemocnicí je stavebně spojen kostel sv. Karla Boromejského, který po roce 1948 také prošel těžkými léty. Kostel byl v roce 1962 odsvěcen a sloužil jako knihovna lékařské literatury. Po jeho navrácení kongregaci začala ihned nutná rekonstrukce a již v roce 1993 byl kostel znovu vysvěcen a konají se zde pravidelné bohoslužby. Kněží či kaplani navštěvují nemocné na pokojích a snaží se je povzbuzovat a snadněji se vyrovnávat se zdravotními problémy. Kůr kostela je ve dne v noci přístupný, takže je tam možné trávit klidné chvíle a nerušeně meditovat. Vím, nikdo se z pobytu v nemocnici jistě neraduje, ale v této se ty rány nějak rychleji hojí. Tím vás tam nechci lákat, lépe, když člověk do nemocnice nemusí, ale můžete navštívit kostel a v době vánoční i betlém, který je zařazen do akce "Křesťanských Vánoc" pražského arcibiskupství - putování pro kostelních betlémech a sbírání papírových figurek, které je u betlémů možné získat. Interiér kostela byl při převzetí samozřejmě prakticky prázdný a musel se postupně zařizovat. Je velice hezké, že se při tom nezapomnělo na kostelní betlém. Jeho výroba byla svěřena lidovému řezbáři panu Jirkovskému, který jej v letech 2000 - 2010 vyřezal podle kostelního betléma v Pavlicích na Moravě. Figurky jsou vysoké 15 - 30 cm. Betlém je to hezký, ale boromejkám patří i další, které jsou v Moravských Budějovicích. Kromě menších vyřezávaných stavěcích (viz obálka) mají starý betlém pohyblivý.

Historie tohoto betléma začíná v Rožďalovicích, kde v období I. republiky také boromejky působily, v tzv. Klášteříku. Když staré stísněné prostory Klášteříku přestaly stačit, Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského odkoupila od Rolnického družstevního podniku místní zámek, původně z majetku knížete Kristiána z rodu Lobkoviců. Zde kongregace dala pořídit nový pohyblivý betlém v roce 1935, který zhotovil bývalý kotlář Alois Vajer jako důchodce ve věku 78 roků. Betlém se skládá z osmi skupinek, v nichž je celkem 52 osob, z toho 46 pohyblivých. Ze 45 zvířátek je 25 pohyblivých a mezi nimi jsou rozestaveny stromy a keře, což dává celému betlému veselý ráz. Pohyb všech osob i zvířátek se děje většinou na řetízcích z jízdních kol. Nad skupinami jsou skály porostlé mechem a travou. Na nich se pasou ovce. Ještě výše nad nimi je město s osvětlenými okny. Betlém je poháněn elektromotorem a je sestaven v rozkládací bedně 200 x 60 x 195 cm tak, že po otevření víka bedny se pohyblivá vrchní deska vysune do výše jedné třetiny a zbývající horní část bedny po otevření dopředu vytvoří prostředí ohraničené plotem před betlémem. Toto uspořádání je typické pro všechny Vajerovy betlémy.

Boromejky byly donuceny v roce 1958 opustit Domov důchodců v Rožďalovicích a byly přestěhovány do Znojma - Hradiště na proboštství - po vystěhování mužského řádu Křížovníků s červenou hvězdou. V prosinci 1964 sem byl převezen i jejich mechanický betlém. Poté, co sestry boromejky koncem léta roku 2007 z Hradiště odešly do jiných komunit, byl betlém odvezen do Domu sv. Antonína v Moravských Budějovických. "Zvolily jsme nejlepší alternativu, a to odvézt betlém do Domu svatého Antonína, kde je komunita našich sester. Domníváme se, že po našem odchodu z Hradiště by se o betlém neměl kdo starat tak, aby byl přístupný veřejnosti," říká jedna členka vedení Kongregace.

Dům sv. Antonína v Moravských Budějovicích je domov pro seniory a zdravotně postižené spoluobčany, kteří potřebují pomoc druhé osoby při svých základních životních potřebách. Jeho posláním je umožnit obyvatelům důstojné a kvalitní prožití života s důrazem na tradiční křesťanské hodnoty.

Dům sv. Antonína připravuje pro své obyvatele, ale i pro ty, kteří jsou osamoceni a nemají kde trávit vánoční svátky, štědrovečerní společnou večeři. Na Štědrý den odpoledne projde domovem tradiční tzv. Andělíčkový průvod. Děti v kostýmech andělů navštíví všechny pokoje a za zpěvu koled oznámí všem obyvatelům i přítomným radostnou zvěst o narození Ježíše Krista. Před štědrovečerní večeří dojde ke spuštění pohyblivého betlému. Betlém je poté přístupný veřejnosti zpravidla od 25. prosince do počátku ledna. Podrobnosti a přesné časy pro návštěvníky naleznete na webové adrese www. dsvamb.cz. Několikaminutové video o pohyblivém betlému je na www.youtube.com/watch?v=EXOUdbkKBbM.

Ještě několik slov o tvůrci betléma. Alois Vajer se narodil kolem roku 1860 a pravděpodobně zemřel kolem roku 1940. Všechny jeho pohyblivé betlémy (zřejmě čtyři) jsou v podstatě stejného provedení. V každém je osm tematických skupinek, celkem přes padesát osob, o něco méně je jich pohyblivých. Pohyblivá je i většina zvířat, kterých je dohromady přes čtyřicet. Každý betlém je uložen v rozkládací bedně. Tři betlémy se zachovaly, jeden byl za 2. světové války údajně zničen při náletu na Brno.

Prameny: bývalá archivářka Kongregace sestra Fidelis, internetové zdroje, encyklopedické informace, M. Zábranský, J. Roda: Putování za betlémy ČR.