ŘEZBÁŘ S CITEM PRO KRAJINU A ARCHITEKTURU
Milan Zábranský
S Honzou
Hrnčířem a jeho prací jsem se poprvé setkal na spolkové výstavě v Muzeu
Karlova mostu v roce 2011, kam přivezl své dva nepolychromované betlémy:
Velký Dobřanský a Betlém s malou jeskyňkou. Další jeho betlémy jsem viděl
na výstavách v Betlémské kapli; nejprve v roce 2018 Olomoucký a rok
později Pražský betlém. Vždy jsem na nich obdivoval krajinu a architekturu
obklopující sv. Rodinu, Tři krále a daráky. Podruhé jsem se s ním osobně
setkal letos v jeho rodné chalupě v Orlických horách
v Dobřichovicích, kde tráví s manželkou léto a řeže své betlémy a
další plastiky.
Syn orlického tkalce vystudoval automobilovou průmyslovku a poté začal pracovat v olomouckém tukovém závodě Milo až do svého odchodu do důchodu. Vždy aktivně sportoval a až do nedávna běhal delší tratě včetně maratonů. Řezat začal poměrně pozdě, ale uplatnil přitom svůj výtvarný talent. Nyní má spoustu zakázek na různé betlémy a k tomu přidává i větší plastiky hlavně zvířat. Ty je možné vidět před jeho chalupou, kde se vzorně stará o obecní pozemek upravený jako park.
Své výtvarné sklony doprovází i literární tvorbou a každé jeho vánoční přání bývá rýmované, jako např. to z loňského roku:
Pospíchejte všichni milí
zasednouti spolu
k Betlému,
stromečku, vánočnímu stolu.
Svár, zlobu a zášť
ponechejte zmrznout venku,
a pak na štěstí, na
zdraví pozvedněte sklenku.
Shledání, teplo domova,
to největší je dar,
větší nekoupíte za euro,
ani za dolar.
Až se svíčky na
stromečku rozzáří,
štěstí ze shledání ať
vidět Vám je na tváři.
Teplo blízkosti, nechť
zahřeje Vám srdce.
Že ku pomoci vždy máte
připravené ruce,
a porozumění, sobě
navzájem dejte znát.
Hodnotnější a větší dary
nelze dát.
Příjemně strávený čas s manžely Hrnčířovými byl plný povídání, vzpomínání a krásných betlémů připravovaných na výstavy a pro přátele. A nevadilo ani četné bloudění bez navigace po objížďkách, které nás po cestě potkaly.