JAROSLAV VANĚK, ŘEZBÁŘ, SOCHAŘ, RESTAURÁTOR, TVŮRCE KOSTELNÍCH BELÉMŮ
Jan Roda
Časopis Betlemář se často na svých stránkách vracel
k historii řezbářských dílen, které se věnovaly pracím pro církev.
Nemusely to být vždy dílny o mnoha zaměstnancích, v krajním případě šlo o
nadané jednotlivce. Jedním z nich byl pan Jaroslav Vaněk, který svým dílem
propojil odkaz klasických řezbářských dílen první poloviny dvacátého století
s přítomností.
Jaroslav Vaněk se narodil 31. 3. 1914 v Lysicích, kde se mu dostalo základního vzdělání. Ve čtrnácti letech se začal učit řezbářskému umu u řezbáře Václava Kubíčka (1869-1947) v Poličce. O rok později získává první zkušenosti v řezbářské dílně pana Proseckého v Brně. V rozmezí let 1931-1933 navštěvoval večerní kurzy na Škole uměleckých řemesel v Brně u profesora Oppenheimera. Jistě nemalé zkušenosti získal jako řezbář u firmy Bohumila Beka v Kutné Hoře. V této firmě pracovalo více řezbářů, je dosti pravděpodobné, že se zde setkal i s tyrolskými řezbáři, kteří zde také byli přechodně zaměstnáni. Za německé okupace byl nasazen jako dělník do kutnohorských dolů.
Po osvobození se pan Vaněk vrací na rodnou Moravu a profesně se usídluje v Brně. Plně rozvíjí svoji odbornost sochaře, řezbáře a restaurátora. Stává se členem Svazu výtvarných umělců v sekci restaurování. Těžiště práce nalézá v opravě brněnských církevních památek. Otisky jeho tvorby jsou ale i na světských památkách, jmenovitě na moravských zámcích. Pan Jaroslav byl zbožný člověk. Vracet krásu památkám s duchovním nábojem bylo pro něj posláním. Dozajista tvořil v době, kdy vládnoucí komunistická moc křesťanské víře nepřála a rozhodně ji nepreferovala. Opravy sakrálních památek však mnohdy strpěla. Zmíněné vymezilo pro pana Vaňka prostor, kde se mohl uplatnit, a to bez vidiny oslnivé kariéry. Přesto bylo panu Vaňkovi uděleno v roce 1979 primátorem Brna veřejné uznání za restaurátorskou činnost. Při své práci se setkával s významnými a osvícenými duchovními, se kterými jej spojovalo pevné přátelství. V průběhu restaurátorských prací byl mnohdy postaven před úkol nahradit nebo doplnit dílo vlastní tvorbou. I to, jako zkušený sochař a řezbář, zvládal. Okruh jeho zakázek odpovídal jeho přesvědčení, nemusel se pouštět do prací oslavující ideologii, se kterou nesouhlasil. Zůstal skromným a do jisté míry i nedoceněným. Z tohoto světa odešel 4. 10. 1991. Dožil se tedy svobody v naší vlasti.
Tento článek nemůže podat celkový výčet prací, které za svůj život vykonal. Může pouze naznačit, jak rozsáhlé bylo vše, co prošlo jeho rukama. Restauroval válkou poničené plastiky a průčelí chrámu sv. Janů, Povýšení sv. Kříže, sv. Michala a sv. Vavřince v Brně. Opravoval morový sloup v Mikulově, sochu sv. Jana Nepomuckého v rodných Lysicích. Restauroval kamenné plastiky na mostě v Náměšti nad Oslavou. Z vlastních prací připomeneme jeho první sochu sv. Vavřince v Brně-Řečkovicích a křížovou cestu pro farní kostel sv. Prokopa v Letovicích. To jsou jen dvě připomínky z mnoha.
Krátce po návratu na Moravu začal J. Vaněk pracovat na betlému pro farní kostel sv. Vavřince v Brně - Komíně. Betlémové figurky jsou laděny ve folklorním stylu a mohou vzdáleně připomínat betlémy "podle Alše", které se u Beků v Kutné Hoře dělaly. Polychromii figurek tohoto betlému provedl pan L. Dočkalík, stejně jako malované pozadí. Betlémskou krajinu ztvárnila firma Havlíček. Od roku 1955 pracoval pan Jaroslav na betlému pro kostel kapucínů v Brně. Sám pak tento betlém každé Vánoce až do roku 1990 stavěl. Poslední figurou, která je do betléma zakomponována, je soška sv. Františka z Assisi. Byla dokončena v roce smrti mistra Vaňka. Betlém s figurami v životní velikosti vytvořil vzpomínaný řezbář pro kostel sv. Petra a Pavla v Rajhradě. Na vyzvání patera Škrdlíka, představeného kláštera minoritů v Brně, postupně vznikal velký klášterní betlém. V konečné podobě dosáhl délky necelých dvaceti metrů. Jednotlivé figury jsou vysoké 0,5 až 1,0 metr. Často bývá vzpomínáno, že do betléma vyřezal dvě postavy chlapců, jejichž vzorem byli jeho synové. V betlému nalezneme i postavu patera Škrdlíka a sv. Anežky České. Ta byla poslední z mnoha postav. Jesle mají ozdobný okolek. Není však malovaný, ale řezbovaný, jako reliéf. Na něm jsou vyobrazeny příběhy ze života Krista. Brněnské betlémy bývají zpřístupněny každé vánoční svátky v rámci akce "Křesťanské Vánoce". V brožuře, která je k této příležitosti vydávána, se zájemci mohou seznámit se stručným popisem jeslí a zjistit, kdy jsou jesle přístupné.
Poděkování za zajištění podkladů pro tento článek náleží panu Mgr. Vítámvásovi a našemu členu panu Andrlemu. Fotografie kostelních betlémů byly zpřístupněny z fondu archivu Biskupství brněnského. Snímek pana Vaňka pochází z archivu dědiců jmenovaného.