ROZHOVOR S MILANEM ZÁBRANSKÝM

Jaké bylo tvé první setkání s betlémy?

Od malička jsem měl rád loutkové divadlo a betlém je vlastně takové "zastavené" divadlo. Doma jsme stavěli podlepený a vyřezaný chodský betlém Jany Brožové. Když jsem začal studovat a posléze žít v Praze, chodil jsem o Vánocích po kostelích dívat se na betlémy. První větší zážitek mám z výstavy betlémů v Letohrádku Kinských roku 1969, kde dominoval velký třebíčský papírový betlém Eduarda Charváta. Náhodou jsem viděl Třebechovický betlém vystavený v Bruselském pavilonu na výstavišti po návratu z Expa 1967, který na mne udělal velký dojem. My jsme se tam chodili učit pracovat na zde instalovaném velkém počítači a přišli jsme až o uzavírací době výstavy. V této době jsem začal sbírat pohlednice betlémů, které tehdy začala vydávat Charita. Po roce 1990 jsem se dozvěděl o vzniku Českého sdružení přátel betlémů a při návštěvě výstavy betlémů v Jindřichově Hradci jsem získal telefonní číslo na předsedu pražské pobočky Františka Valenu, který mě pozval na jejich pravidelnou schůzku v divadle Říše loutek, kde se tenkrát scházeli.

Tvoje sbírka betlémů je velká. Ale zkusil jsi také někdy nějaký betlém sám vytvořit?

Sám jsem se ani nepokoušel nikdy žádný betlém vyřezat, vzhledem k nedostatku výtvarného talentu. Jen jsem opravoval získané králické figurky, z kterých jsem také sestavil skříňkový betlém. Lupénkovou pilkou jsem vyřezal několik reklamních papírových betlémů, nalepených na překližce a umístil je do skříněk.

Který ze svých betlémů považuješ za nejzajímavější?

Z mé sbírky betlémů si nejvíce cením vyřezávaného betléma z okolí Nové Paky autorů Fr. Másla a Fr. Ulrycha (1949), i když jsem si ho bohužel nemohl pro jeho velké rozměry krajiny vzít celý. Velmi si cením takřka kompletní sbírky papírových rozkládacích betlémů Vojtěcha Kubašty. Z mnohaletého dopisování s americkou známou mám poměrně slušnou sbírku papírových betlémů z USA. Protože mám rád lidové umění, je i má sbírka takto orientována.

Jaký betlém bys rád ještě do sbírky získal?

Vzhledem k omezeným prostorám bytu, který s manželkou vlastníme, už nemám v plánu rozšiřovat svou sbírku, snad jen nějaký exemplář příbramského betléma, který mě ze známých betlemářských oblastí chybí.

V Čechách i na Moravě je několik oblastí, kde vznikají betlémy. Je některé místo, které tě zaujalo více?

Z klasických betlemářských oblastí v ČR si nejvíce cením betlemářů Třeště, pro jejich dlouholetou obětavost se stavěním a zpřístupňováním svých betlémů v domovech po dobu Vánoc všem návštěvníkům, navíc bez nároků na odměnu.

Co považuješ za svůj největší úspěch v čele Spolku?

Za svůj úspěch pokládám, že jsem po smrti Františka Valeny dál udržel v chodu vzniklý Spolek českých betlemářů a podařila se mi jeho registrace jako "zapsaný spolek" na Městském soudu v Praze. Uspořádali jsme k jeho desetiletí velkou výstavu betlémů ze sbírek a tvorby našich členů v Zámecké galerii města Kladna, během mého předsednictví se podařilo uspořádat osm výstav v prostorách Muzea Karlova mostu a seznamovat tak převážně zahraniční návštěvníky s českou tradicí betlémů.

Začal jsem se intenzívně zajímat o historii betlémů a psát příspěvky do betlemářských periodik. Také se mně podařilo sestavit poměrně rozsáhlou sbírku knih a publikací o betlémech v mnoha jazycích.

Je něco, co Spolek přináší ostatním lidem v naší republice a je jim tak prospěšný?

Možnost scházet se s lidmi podobného zájmu, přinášet jim poučení formou přednášek o jejich koníčku a nalézt mezi nimi mnoho přátel a cítit se s nimi dobře. To přinesl Spolek i mně.

Kterým směrem by se měl Spolek ubírat a co by společně mohli betlemáři udělat?

Co se týká budoucnosti, vzhledem ke svému stáří a zdravotnímu stavu si už moc plánů nedělám. Pokud budu moci, staral bych se dál o evidenci členské základny a pomáhal svou sbírkou při výstavách betlémů, které bude Spolek dál pořádat.

Děkuji za rozhovor

Vladimír Glaser