ROZHOVOR S BOHUMILEM DUŠKEM
Vladimír Glaser
Betlemáři a lidé kolem betlémů vás znají především jako neúnavného
tvůrce časopisu Betlemář, organizátora akcí s dětmi v Senátu a tvůrce
pohyblivých betlémů. Propojením této široké činnosti jsou zcela bez pochyby
betlémy. Kde vidíte svoji první inspiraci pro betlemářství a kdy jste s ním začal?
K betlemářství jsem se dostal dost pozdě. Od malička jsem sice
stavěl betlém, ale dlouho jsem netušil, že betlémy se mohou vytvářet i doma.
Ten pravý začátek tak musím posunout až skoro do konce minulého století, kdy
jsem vyrobil první mechanický betlém. Pak jsem se seznámil s Janem Rodou a
už jsem byl chycen. Začal jsem i betlémy sbírat, přihlásil jsem se do tehdejší
pražské pobočky betlemářského sdružení, seznámil se s dalšími betlemáři i
betlémy a z nesmělého oťukávání se stala prvořadá záliba na zbytek života.
Mechanické betlémy jsou propojením mnoha odborností. Vedle samotného vytváření
figur je třeba ovládat mechaniku i rozumět elektroinstalaci. Ve které
z těchto profesí se cítíte nejlépe, která je pro vás tou největší radostí?
Měl jsem výhodu, že otec, ač pedagog, byl domácím kutilem, který měl
perfektně vybavenou truhlářskou dílnu. Začal jsem ji brzo využívat při výrobě
modelů, dal jsem se i do výroby replik lidových hraček. V období okouzlení
vláčky jsem se naučil pracovat se slaboproudou elektřinou a modelovat krajinu,
vytvářet stavby. V tom jsem si docela jist. Výrobu figurek jsem nejprve řešil
soustružením. Teprve později se mi podařilo vyřezat nejprve zvířátka, a pak i
nějaké figurky. Čemuž jsem rád, ale nejvíce mě potěší, když vymyslím nějaké
nové pohyby, sestavím, pustím - a ono se to správně hýbe.
Děti bývají velkou inspirací svým
nezaškatulkovaným a často svérázným přístupem k tvorbě. Cítíte to i u betlémů?
Byl jsem u zrodu betlemářské soutěže pro mládež, která se pořádala
v sídle Senátu a trvala patnáct let. Po skrovných začátcích se ze
soutěžních prací stala přehlídka dost zajímavých výtvorů. Samozřejmě, že
z hlediska výtvarného by se dalo leccos zlepšit, ale z každého dílka
bylo vidět, že bylo děláno s potěšením. Protože mladí výtvarníci se zřídka
nechávají svázat konvencemi, některé práce byly zcela osobité a originální.
Možná, že ortodoxní betlemáři by měli námitky, ale i betlémy 19. století, které
jsou pro mnohé vzorem, nesou jasné stopy doby a míst, ve které a kde vznikaly.
Ze kterého svého betlému máte největší
radost a proč?
Radost mám z každého, který právě dokončím. A nejde jen o mechanické,
řadu betlémů jsem opravil nebo zabudoval do skříněk, aby se daly snadno a
bezpečně vystavovat, pár jsem jich i sám vytvořil. Ale asi nejvíce oceňuji své
dva větší mechanické betlémy. Prvním je Valdštejnský, kde je betlémská scéna
situována do stylizované zahrady u Valdštejnského paláce v Praze. Druhým
je Brandýský betlém pro muzeum v Brandýse nad Labem s brandýským
náměstím, dokončený v prosinci loňského roku. To mluvím o své práci, ale -
a sběratelé to vědí - euforii pocítím vždy, když se mi podaří získat nový
betlém do sbírky. A nemusí to být nějaká vzácnost. Podstatné je, že jej ještě
nemám, a když není v dobrém stavu, tak tím lépe. Aspoň na něm budu moci
pracovat.
Chystáte nyní nějaký betlém? V čem
bude specifický, kdy a kde ho budeme moci vidět?
Výše se zmiňuji, že jsem loni dokončil Brandýský betlém. Byla to složitá a
dlouhotrvající práce, v závěru jako vždy hektická, takže je třeba si
trochu oddychnout. Mrzí mne, že námaha nebyla moc platná, betlém mohl být
vystaven jen pár dní, než se všechna muzea zavřela. Tak se opravdová premiéra
odložila o rok.
Jestli to ještě zvládnu, rád bych jeden vytvořil. Byl by to mechanický betlém
s prosklenou přední částí, aby byla celá mechanika viditelná. Mám
zkušenost, že děti zajímá, co se hýbe, ale tatínkové by rádi viděli, jak se to
hýbe. Znamená to ovšem věnovat větší péči estetice mechanické části, kde je
zatím rozhodující účelnost.
Ale něco přeci jenom teď dělám. Jednomu nadšenému kutilovi posílám podrobné
nákresy a rady jak zprovoznit jednotlivé figury v mechanickém betlému. Tak
pokud vydrží a podaří se mu dílo dokončit, bude můj podíl tentokrát premiérově
teoretický.
Práce na časopisu vyžaduje znalosti
počítačového grafika a sazeče i novináře. A každý, kdo si vezme do ruky
časopis, musí uznat, že se vám daří. Časopis je jednoduchý a tím i přehledný a
přináší plno zajímavých informací. Vytvořit pět čísel ročně musí být velmi
náročné. Co je pro vás největší motivací k jeho vytvoření?
Je to práce, se kterou mám dřívější zkušenosti a která mě baví, je náročná,
ale tvůrčí, přináší stále něco nového. Proto jsem po vstupu mezi betlemáře
nabídl své síly a výsledkem je, že do dnešní doby se na časopise a dalších
spolkových tiskovinách podílím. Je to v souhrnu spousta práce členů
redakční rady, ale i autorů a pracovníků naší sponzorské tiskárny. Někdy se i
nějaká chyba vyskytne, ale všichni se snažíme, aby časopis přinášel co nejvíce
zajímavých informací, bavil i poučil.
Betlemáře připravuji do finální podoby tak, jak bude vytištěn, takže ho dobře
znám. Když jej dostanu z tiskárny, stejně jej otevírám
s nedočkavostí, jako by mě čekala novinka. A doufám, že se stejným zájmem
jej otevírají i další čtenáři. A proto to hlavně dělám.
Co by podle vás měl Spolek českých betlemářů
ve své činnosti více rozvinout, na co se nejvíce zaměřit?
Zlepšovat se dá vždy a
všechno. Je ovšem zřejmé, že zásadním limitem činnosti je výše finančních
prostředků. My se díky sponzorskému tisknutí časopisu ještě držíme, ale je to
taktak. Bylo by třeba hledat další cesty k posílení rozpočtu, např.
podnikat některé cílené akce, které přivábí sponzory.
Mne třeba napadá dobročinná
akce pro nějaký kostel, kde nemají betlém. Autoři - řezbáři, keramici, šikovní
kutilové - by vytvořili jednotlivé části, ze kterých by se sestavil betlémský
celek. Akce by se publikovala v médiích s dopadem do více regionů. Zvýšilo
by se tím povědomí o naší organizaci, což by mohlo mít vítaný praktický efekt. A
jistě existuje řada nápadů lepších, jen je potřeba je sdělit.
Ale všechno také závisí na tom, jaká bude zdravotní situace. Pevně doufám, že
to nejhorší jsme už překonali.
Velice děkuji za rozhovor