VÁNOČNÍ SVĚTLO - SYMBOLIKA SVĚTLA V DOBĚ ADVENTU A VÁNOC
Ivana Kubečková
V adventním a vánočním čase se světlo a oheň objevují v řadě
předmětů, úkonů a zvyků, jejichž vlastní významová rovina a podoba je vzájemně
mírně odlišná, ale které spojuje jednoznačná symbolika světla.
Odjakživa bylo světlo vnímáno jako pozitivní element proti negativní a hrůzu
budící temnotě, ostatně kult světla byl součástí náboženských obřadů již před
příchodem křesťanství. V době zimního slunovratu se dráha slunce na obzoru
láme a po něm se dny začínají opět prodlužovat. O nejdelší noci
v roce se proto světlo stává symbolem nového života i nového roku.
Křesťanská tradice pak spojila zimní slunovrat s oslavou svátku narození
Božího syna, jenž měl být světlem naděje pro lidstvo. S odvoláním
na výrok Ježíše Krista v evangeliu sv. Jana: "Já jsem světlo světa," se postupně stalo duchovním symbolem světlo
svící, jež se zapalovaly při čtení evangelia jako znázornění duchovního světla
a projevu radosti ze spasení, které přinesl Ježíš.
S adventem se pojí různě tvarované a půvabně zdobené svíčky označované
jako sloupky či rorátní svíce, které byly používány pro osvětlení kostelních
lavic při ranních mariánských bohoslužbách zvaných roráty. Název byl odvozen od
vstupního zpěvu čtvrté neděle adventní, který začíná slovy Rorate coeli desuper
(Rosu
dejte nebesa shůry) v radostném očekávání narození Spasitele. Tyto svíce
byly vyráběny vinutím z nekonečné tenké voskové svíčky do tvarů dutého
válce, knihy, ryby, věnečku apod.
Dalším projevem spjatým s vánočním světlem je adventní věnec, na
němž se postupně zapalují svíce. Tento zvyk se rozšířil z protestantské
části Německa během 19. století do celé křesťanské Evropy, koncem 20. století i
k nám. Symbolika barevnosti svící se měnila, stejně jako jejich počet, který se
postupně ustálil na čtyřech. V katolickém prostředí je fialová barva svící
odvozena od barvy roucha kněze celebrujícího mše o adventních nedělích. O třetí
neděli adventní (známé jako Gaudete - radujte se) je fialové roucho vystřídáno
růžovým, jež vyjadřuje - stejně jako růžová svíce - radost z brzkého
příchodu Spasitele. Místo jeho narození oznamovala třem mudrcům (v pozdější
tradici třem králům) svým svitem hvězda, jež bývá zobrazována jako kometa.
Velmi pravděpodobně se jednalo o kombinaci komety a konstelace planet, o jejímž
datu se stále spekuluje, avšak která v astrologickém významu znamenala
narození výjimečného jedince. Ať již byla hvězda zářící nad Betlémem konjunkcí
planet, kometou nebo kombinací mnoha astronomických jevů, stala se symbolem Ježíše
Krista, který je stejně jako Bůh Stvořitel Pánem hvězd. Její zobrazení nás
provází již po staletí od vrcholných uměleckých projevů až po lidové
betlémy neznámých tvůrců.
Vánoční stromeček dnes vnímáme jako jeden z nejvýraznějších symbolů svátků
narození Ježíše Krista. Jeho cesta z Německa až do našich domovů však byla
poměrně spletitá. Během 19. století se nejprve ujal v měšťanském prostředí, na
venkov se stromečky dostávaly ve větší míře až po první světové válce.
Umísťování a rozsvěcování svíček na stromek je spojeno s podobenstvím
světla svící se světlem Kristovy víry. Tradiční voskové svíčky pak začaly
doplňovat od 20. let elektrické osvětlovací řetězy, jejichž původ spadá do
Ameriky 80. let 19. století, a které postupně klasické svíčky téměř nahradily.
Také se přenesly do stále oblíbenější výzdoby venkovních prostor a budov.
Mladým, avšak nesmírně
populárním zvykem současných Vánoc je přinášení světla zapáleného v chrámu
Narození Páně v Betlémě. Myšlenka šíření předvánočního pokoje a míru vznikla v
Rakousku, odkud se rozšířila do řady zemí. Úplně poprvé plamínek přicestoval v
roce 1986 letadlem do Lince, kde se stal součástí vánoční sbírky rakouského
rozhlasu a televize na pomoc zrakově postiženým dětem. Pracovníci rozhlasu se
nechali inspirovat pověstí, podle které měli při první křížové výpravě slíbit
mladíci z Florencie, že pokud přežijí, vrátí se domů s plamínkem
věčného světla z místa Kristova narození. K nám se Světlo přátelství, jak
byl betlémský plamen také nazván, dostalo poprvé v prosinci 1989. Každoročně se
do Vídně nebo Lince vypravují skauti pro věčné světlo, které převezmou při
ekumenické bohoslužbě a o třetí adventní neděli je rozvezou po celé republice.
Na Štědrý den si jej z kostelů odnášejí věřící do svých domovů, putuje také
do nemocnic, domovů pro seniory a hospiců.
Se světlem se ve vánočním čase pojilo také množství dnes již
zapomenutých zvyků. S některými z nich, stejně tak jako s řadou
uměleckých artefaktů prezentovaných v historických souvislostech, seznámí
výstava ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy, jež potrvá od 24. 11.
2021 do 31. 1. 2022.