DALŠÍ ROZHOVORY S OCENĚNÝMI - Ing. Ivan Hejtmánek
Vladimír Glaser

Na Valašsku drží betlemáři tradice pevně v rukou. Jejich předseda Ivan Hejtmánek se věnuje nejen řezbě figurek a organizování výstav, ale je znám i jako tahoun Dřevořezání v Bystrém u Poličky. Tedy daleko za hranicemi Valašska. Tam se mi také podařilo s ním udělat krátký rozhovor.

Který betlém a kdy vás poprvé výrazně zaujal?
Byl to bezesporu velký pohyblivý betlém králického typu, který vytvořil v letech 1927 - 1977 můj tatínek a který jsem mu každé Vánoce pomáhal od raného dětství stavět. A pak to byly ty krásné malé betlémy všech "strejčků" v mém rodišti Bystrém u Poličky. Oni je sami netvořili, kupovali si figurky na vánočních jarmarcích a postupně vytvářeli betlémy podle svých představ. V mnoha chalupách to byla desítky let tradice oslavy Vánoc.

Začal jste vyřezávat až poměrně pozdě, nyní učíte vyřezávat již malé děti. Z čeho ze své betlemářské práce máte největší radost?
Své první dvě ovečky jsem pod tatínkovým vedením vyřezal v Bystrém ve svých 13 letech. Pak jsem se věnoval studiu elektrotechniky a svému povolání, a teprve po odchodu do důchodu v 67 letech, mě můj rožnovský soused Julius Smoček, výtvarník a řezbář, také samouk, pozval do své dílny, věnoval mi několik polotovarů ovcí a také zapůjčil potřebné nástroje. Tak jsem znovu, bez uměleckého vzdělání, začal vyřezávat. Nakoupil jsem potřebnou betlemářskou a řezbářskou literaturu a vše studoval a zkoušel. Dláta jsem bohužel žádná nezdědil, neboť tatínek, vyučený švec, vyřezával jen ševcovským knejpem. Když jsem měl těch ovcí malé stádečko, vrátil jsem se vzpomínkami do dětství a rozhodl se, podobně jako můj tatínek, vytvořit pro sebe a svou rodinu betlém, který by nám o Vánocích udělal radost. No, a za tři roky jsem tento "Betlém z Rožnova", situovaný do města, ve kterém 55 let se svojí rodinou žiji, vystavil na vánoční výstavě betlémů v mém rodišti. S mými řezbářskými pokroky se pak rodila také myšlenka naučit děti 10 až 15 leté základům řezby a hlavně jim ukázat, jak zajímavě mohou trávit svůj volný čas při tvorbě betlémů.
S podporou starosty města Bystrého jsme s kolegy betlemáři zahájili v roce 2017 letní řezbářkou školičku v rámci tradičního řezbářského sympozia Wood - art, na které každoročně pět zkušených instruktorů učí okolo 15 dětí - začátečníků i pokročilých - řezbářským základům. Začátečníci se učí ovládat nástroje a vyřezávají jednoduché věci, jako jsou koníci, lžičky apod., pro svoje potěšení. A již tři roky tvoříme s pokročilejšími dětmi "Bysterský dětský betlém". Už má téměř 40 figur, Svatou rodinu a hlavně dálinu, kterou tvoří významné budovy města: radnice, kostel, nejstarší Brtounova chalupa - ševcovské mini muzeum, zámek a letos přibyla i Hartmanická kaplička. Objekty jsou vytvořeny jednoduchým vrubořezem, aby to podle nákresu děti zvládly. Mám vždy radost z úspěchů každého malého řezbáře, a také mne těší ochota mých kolegů věnovat každé léto čtyři dny dětem.

Máte nějaký řezbářský či betlemářský sen, který si chcete splnit?
Ve svém věku jsem si již tři takové sny splnil. Postupně doplňuji svůj pohyblivý betlém a podílel jsem se na organizaci všech čtyř ročníků řezbářské školičky. A také jsem stál u vzniku regionální pobočky SČB na Valašsku. Jeden sen jsem bohužel uskutečnil jen částečně: podařilo se mi zachránit a zrestaurovat téměř ztracený tatínkův betlém. Nyní již nepohyblivý mi připomíná mé dětství.

Který betlém, nebo akci na Valašsku byste doporučil navštívit. Je v regionu nějaký betlém, který je zajímavý a přitom je opomíjen?
Určitě bych mohl hovořit o betlemářské tradici na Valašsku nahlédnutím do sbírek Valašského muzea v přírodě v Rožnově, kde se nachází např. betlém zlínského řezbáře Františka Vrzalíka, který vytvořil po 2. světové válce podle kreslených předloh valašského malíře a spisovatele Jana Kobzáně. Také muzejní sbírky v Příboře a Frýdku-Místku jsou bohaté na krásné historické i současné betlémy. Ale nechci zapomenout na současnou tvorbu valašských řezbářů, kteří se aktivně účastní spolkové činnosti Betlemářů Valašska. Tradiční stopa nože (lidově křiváka) a dláta, s přírodní barvou lipového dřeva, dává betlémským figurám, často ve valašském kroji, osobitý půvab. Zájem o betlémy v kraji potvrdila velká návštěvnost naší první spolkové výstavy v roce 2018 na Zvonici na Soláni. Také monumentální pohyblivý betlém v Horni Lidči vytvořený před deseti léty patnácti řezbáři z celé republiky vítá celoročně své obdivovatele. A "Betlém v Lidečku", sousední obci, který vytvořil za posledních 13 let člen SČB řezbář Alois Zádrapa, je se svými 320 figurami a 100 dalšími objekty unikátním dílem řezbáře autodidakta.

Co dělají a měli by dělat Betlemáři Valašska, aby i zde betlemářství nadále vzkvétalo a dělalo radost?
Regionální pobočka Betlemáři Valašska sdružuje sběratele betlémů, řezbáře a ostatní milovníky jeslí ze severovýchodní části Moravy. Cílem je právě udržení staré křesťanské tradice oslavy narození Krista. K propagaci betlemářství přispívají bezesporu vánoční výstavy betlémů, ale také každoroční setkávání řezbářů a betlemářů v muzeu v Příboře i řemeslné setkávání řezbářů ve Velkých Karlovicích, Valašských Kloboukách a na Hejově nožíku v Rožnově p. R. Největší radost a uspokojení přináší našim členům rozzářené oči dětí, které přijdou se svými rodiči na výstavu. Věkový průměr našich členů ukazuje, že je nutné hledat zájemce o betlemářství mezi mladými řezbáři a sběrateli, a tak udržet v povědomí nejen betlémskou historii, ale i osm set let starou betlemářskou tradici.

Jak by podle vás měl pokračovat dál SČB a jak by mohl pomoci betlemářům v regionech?
Myslím si, že i nadále zůstane betlemářství zájmovou činností poměrně úzkého okruhu tvůrců, sběratelů a přátel betlémů. Bylo by velkou chybou, kdyby do naší činnosti vstoupila komerce, což se již stává v některých obcích propojením vánočních trhů s výstavou betlémů. Tradici prodeje betlémských figurek, ze kterých si lidé stavěli své rodinné betlémy a krásných, ručně dělaných vánočních ozdob ze skla, čokolády a perníku, nahradil prodej všeho možného. Budu si proto přát spolu se svými přáteli v regionální pobočce, abychom v SČB prosazovali s naší tvorbou spíše duchovní, křesťanskou oslavu Vánoc. Jakým způsobem ovlivníme výchovu dnešní společnosti, bude záležet na každém z nás.