BETLÉMOVÁ ZVÍŘATA
Bohumil Dušek
V okolí Svaté
rodiny v betlému se rozmísťují různá zvířata, často pocházejí
z oblasti, kde betlém vznikl, anebo jsou ovlivněny tím, o jaký typ betlému
se jedná. Běžně je to vůl a osel (zřejmě dle slov,
obsažených v první kapitole starozákonního Izaiášova proroctví: Vůl zná svého
hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý),
u jiných betlémů
jsou to třeba koně či lamy. Velmi často se objevuje stádo ovcí v čele
s beranem a ovčácký pes. Pes symbolizuje víru a oddanost křesťanství,
beran podle Nového zákona Krista jako vrcholného představitele církve, ale i
obětní dar. S králi přicházejí sloni a velbloudi, kteří si přes malou
znalost o nich vydobyli přízeň lidu, u oveček je často koza či jiné domácí
zvíře.
To všechno je nám známo. Ale jak je to se zvířaty, která v betlému nejsou, či spíše, která se v něm nevyskytují? V úvahu beru tradiční betlémy s religiózním pojetím, v novodobých v podstatě žádná omezení neplatí. Viděl jsem třeba betlém, kde byla pouze Svatá rodina a k ní desítky hliněných zvířátek, která autor nakoupil v hračkářství - zvířátka na statku, v lese, na poušti, v džungli, doma i na poli, snad jen ryby chyběly (i když ty v eskymáckých betlémech patří mezi hlavní postavy).
Už od vzniku betlémů byla jakási pravidla o tom, jaké postavy, jaká oblečení, jaké umístění figur by se mělo dodržovat. A k tomu také - co by tam být nemělo. Ne, nebyly to psané normy, platilo to jaksi mlčky. Takže ze zvířat tam nemohl být především had. Ten si to totiž pokazil už v ráji, a vzhledem k tomu by nebylo vhodné, aby figuroval někde v blízkosti Ježíška. Druhým zvířátkem byla kočka, hlavně černá. Od dob starého Egypta kočka své výsadní postavení ztratila a za středověku platila spíše za symbol pekla. Dalším byl netopýr. Zvíře, o kterém se moc nevědělo, vedlo tajemný noční život, mělo špatnou pověst, navíc v zimě se někam ztrácelo, tak tam fakticky ani být nemohlo.
Když si vzpomeneme na staré pohádky, byly to v podstatě bytosti, které žily v čarodějnických brlozích a sloužily hrozným a zlým ježibabám. Účelem betlémů nebylo lidi strašit, takže tam nemohla být ani strašidelná zvířata či zlé postavy - třeba ty čarodějnice nebo čerti.
Našli bychom jistě i
další příklady postrádaných zástupců zvířecí říše. Byla to většinou zvířata, o
kterých lidi moc nevěděli, nebo se o nich vytvořila negativní pověst, i když za
to zvířata ani nemohla. Do této kategorie patřily třeba sovy - noční tajemní
ptáci (sýček houkáním za okny předpovídal úmrtí v domě), ještěrky - vzhledově
se blížící hadům, ropuchy, divoká prasata (domácí se kupodivu občas vyskytla),
vlci, krysy, potkani. Existovaly samozřejmě výjimky či krajové zvláštnosti.
Někde třeba nemohly být krávy či kozy s vemeny, protože pohled na vemeno byl
neslušný, nebo kohouti, protože údajně sloužili čarodějnickým obřadům. Vlka
bychom nečekali, protože byl nepřítelem chovatelů, v několika betlémech se
ale vyskytuje dokonce vlk dávící ovci.
Která zvířata v betlémech jsou, to zjistíme snadno. Ale která nejsou - to už je horší.