BETLÉM, KTERÝ MĚ POTĚŠIL
Bohumil Dušek
Před Vánocemi mě v jedné malostranské výloze zaujal půvabný betlém, který jsem ještě neznal. Je mi jasné, že pro sběratele jistě známý je, ale pro mne to byla novinka, a nedá mi to, abych o něm něco neřekl. Jedná se o skládací papírový betlém, ale ne toho typu, jaké tvořil Vojtěch Kubašta. Ty se v podstatě jen otevřou a je hotovo. Tady se musí něco udělat: vystříhat či vyřezat, složit, případně slepit.
A to je právě ten typ, který mám rád. Takových betlémů není velké množství, ale vyskytují se už od 19. století. Ovšem tehdy to byly většinou vylupovací, řada jich vznikla např. v tiskárně ve Vejprtech nebo v Německu.
Zobrazený betlém je nejen výtvarně přitažlivý, ale i technicky dokonalý, naprosto přesný pro skládání jednotlivých částí. Poslední dobou se mnoho betlémů tiskne na nedostatečně silné papíry, takže bez podlepení se kroutí či jinak prostorově deformují. Tento má dostatečnou tuhost, splňuje všechny požadavky na celkové sestavení, takže je radost s ním pracovat. Problémem může být snad je přesné vyřezání (nebo vystřihnutí) jemné kytičky u ptáčka nebo parohů jelena, ale dá se to zvládnout. Podle mého názoru patří mezi nejlepší práce tohoto typu v poslední době. A dozvěděl jsem se, že autorka má doma ještě jeden připravený k tisku, tak se těšme, že se ho brzo dočkáme.
Když jsem hledal nějaké údaje o autorce betlému, zjistil jsem několik zajímavostí. Alena Kadavá Grendysová pochází z výtvarnické rodiny, a to nejen ledajaké:jejím otcem je akademický malíř Karel Franta, mj. autor Českého a Velkého betlému, které jsou mezi sběrateli stále populární (je možné je zakoupit u paní Horáčkové - viz inzerát na poslední straně). A jeho čerti, dětské komiksy, ilustrace dětských knih - to jsou pro moji generaci věci nezapomenutelné.
O svých začátcích a umělecké přípravě píše paní Kadavá na vlastních webových stránkách www.obrazkyleci.cz:
"Narodila jsem se v roce 1956. Rodiče nevěděli, kam se mnou, a tak mi udělali takový malý domeček z proutěného košíku a přikryli jej malířským prknem. Tak začala moje umělecká kariéra. Ještě jsem neuměla ani mluvit a už na mě působily samé krásné a veselé obrázky od mého tatínka. Sotva jsem se posadila, dostala jsem do ruky vodové barvy s obrovskými barevnými knoflíky a k tomu velký štětec. Začala jsem malovat svoje první obrázky - sluníčka a panny.
Na základní škole mne nejvíce bavilo kreslení a ruční práce. Ráda jsem oblékala panenky a šila na ně šatečky. Rodiče mne dali studovat na Střední uměleckou průmyslovou školu - obor řezbářství. Ve škole se mi líbilo, ale stejně moje veliká touha byla zabývat se s textilem. V té době táta zjistil, že existuje vyšší odborné nástavbové studium textilní školy s oborem restaurování textilu. To bylo ono! Ihned jsem se s nadšením začala věnovat výtvarné textilní tvorbě. Naučila jsem se zde spousty nových, zajímavých věcí a textilních technik. Po dokončení studia jsem nastoupila do gobelínových dílen a později do Státních restaurátorských ateliérů v Praze. Po čase se mi podařilo získat licenci od Ministerstva kultury a od té doby restauruji - na volné noze.
Za léta praxe jsem zrestaurovala mnoho
zajímavých zakázek, např. celou řadu divadelních kostýmů pro barokní divadlo v
Českém Krumlově, renesanční oděvy, Řád Marie Terezie pro kancléře Kounice,
šaty arcivévodkyně Žofie Chotkové a šle Františka Ferdinanda
d'Este ze
sarajevského atentátu a rukavici sv. Vojtěcha. Jedna z posledních
zajímavých zakázek bylo restaurování péřových obrázků.
Vystavovala jsem restaurovaný textil v tuzemsku i v zahraničí. Zúčastňovala
jsem se realizace přednášek a výstav. Např. výstava Karla IV. na Pražském hradu
a v Metropolitním muzeu v New Yorku. Jelikož v současné době je zakázek na
restaurování textilu nedostatek, začala jsem malovat. Touto činností se zabývám
od listopadu 2009. V roce 2010 jsem měla svou první samostatnou výstavu ve
Františkových Lázních a následně v Podblanickém muzeu, na zámku ve Vlašimi.
Moje první výstavy nastartovaly řetěz příležitostí se prezentovat. Měla jsem
výstavu např. na zámku v Chýších, v Akademii věd v Praze (na Národní třídě), v
muzeu JUDr. Otakara Kudrny v Netolicích, v klášteře ve Voticích a
další. Malování mě úplně pohltilo, a proto bych se touto činností ráda zabývala
i nadále."
Na jejích stránkách můžeme dále nalézt nabídku širokého oboru činnosti, ale také množství půvabných obrázků.
Říká jim léčivé, protože svou tvorbu myslí nesmírně vážně a obrázky maluje od srdce pro všechny lidi; i pro ty co příliš nepřijdou s uměním do kontaktu. Největší radost má, když se obrázky všem líbí a zvlášť, když se líbí dětem.
Dejme jí ještě jednou slovo: "Proč říkám svým obrázkům léčivé?"
"Když začnu něco dělat, tak to dělám s maximálním nasazením. Používám čisté akvarelové tóny barev v kombinaci se starobylými technikami zlacení. Samozřejmě, že mne ovlivnilo restaurování. Celé dny sedím u vyšívacího rámu a vpíjím se do překrásně barevných textilií s fantastickými dekory v kombinaci se zlatými a stříbrnými dracouny, flitry a jinými ozdůbkami, které naši předci vyráběli. To všechno přenáším do obrázků a vytvářím nový svět nadpozemské fantazie, místo, kde je každý šťastný, spokojený, kde nikoho nic netíží, nebolí a panuje jen a jen láska."
V rozsáhlé galerii na webu nalezneme mnoho žánrů včetně řady betlémů. Myslím si, že paní Kadavá Grendysová toho zdědila po svém otci hodně, ale vytvořila si samostatný a osobitý styl bez jakéhokoli napodobování, který je velmi působivý a musí zaujmout.
V současné době žije a pracuje ve Zvěstově, historické malebné
vesničce pod Blaníkem (necelých 400 obyvatel).