CHLÉV, ALE TAKÉ JESKYNĚ A ZBOŘENIŠTĚ
Jan Roda
(Lk 2,
7) I porodila svého prvorozeného syna,
zavinula ho do plének a položila do jeslí,
protože nebylo místo v útulku.
"Jesle
vyvolávají představu chléva. Jím pak, podle zvyku kraje a hlavně podle
spolehlivého křesťanského podání, byla (ve Svaté zemi) jeskyně." (Dr. Pavel Škrbal O.P., autor překladu Nového
Zákona a vysvětlivek.)
Katolická církev uznává za místo narození Ježíše jeskyni.
Opírá se při tom o spolehlivé křesťanské podání, které není v rozporu
s realitou. Vždyť dodnes
využívají pastevci u Betléma skalní jeskyně jako svá přístřeší i chlévy. Můžeme se o tom přesvědčit návštěvou tak zvaných Pastýřských polí. Jen na tvůrcích betlému později záleželo, zda místo narození zobrazili jako pravou jeskyni nebo chlév v rozličné podobě. A to platí dodnes. Jen rámcově lze naznačit, že v biblických betlémech se vyskytuje častěji jeskyně, v lidových betlémech chlév. Pro předního tvůrce kostelních betlémů Václava Andrese byl inspirací popis tzv. konners-reutského vidění, dle kterého vymodeloval jeskyni, jako místo narození Krista. V Českém Nizozemí, na Šluknovsku, tvůrci převážně vkládali biblický příběh o narození Krista do krajiny, která měla budit zdání daleké Palestiny. Centrálním místem jesliček pak byla jeskyně se Svatou rodinou. Stejně tomu bylo i v jesličkách, které v Krušnohoří řezali tvůrci z brslenu.
Jistým přechodem mezi betlémem
s jeskyní, či chlévem, je tak zvané zbořeniště. Zhotovili jej ti
tvůrci, kteří zakomponovali do jesliček zbořeniště Davidova chrámu. Symbolicky
zobrazili provázanost starých časů, z nichž vzešla nová doba. Tak, jako Starý
zákon byl základem pro Nový zákon, tak zbořeniště je základem pro nové pojetí
svaté víry, symbolizované Kristovým narozením. Zbořeniště nalezneme v mnoha
betlémech, není neznámé třeba na Orlickoústecku, Svitavsku. Aby se názvosloví
trochu promíchalo, nazývají na Třebíčsku zbořeniště jeskyní. Zda se vycházelo
vždy ze zbožného výkladu, dnes se těžko dozvíme. Tvůrci jesliček, převážně
lidových, přenášeli děj narození Krista do krajiny důvěrně známé. Proto může
být biblický chlév alpskou salaší či českou stodolou. Jinou podobu nalezneme
v neapolských betlémech, jinou ve španělských. A co teprve polské szopky,
pro nás trochu neuchopitelné! Některé regiony si vytvořily svůj architektonický
styl zobrazení betlémské jeskyně. Díky tomu můžeme dobře rozeznat salaš
králického betléma. Není tomu tak vždy a míra nejistoty je značná. Příkladem
nám může být Příbramsko, kde je sice stájka většinou od města oddělená hradbami,
ale vlastní provedení je různorodé. Může jí být přístřešek, vstupní portál do
štoly, ale i jeskyně, třeba posetá minerály.
Hodně rozšířené králické betlémy mají salaš trochu jako zbořeniště. Poznají se podle dvou věží. Jsou domovem pro Svatou rodinu z figurek, které byly vyřezávány s velkou opakovatelností. Prvky z takové "salaše" převzali i tvůrci z blízkých regiónů, kteří dělali i betlémy "kumštovnější".
Řezbářské ústavy řešily stájky dle svých mustrů. F. V. Buk stáj neměnil a je stejná v desítkách jeho děl. B. Bek často měnil styl figurální části a tomu přizpůsoboval i architekturu. V. Andres preferoval jeskyni, kterou obohacoval o náznaky přístaveb. Když měl betlém vypadat "podle Alše", zázrak Narození se odehrál na typickém českém venkově.
Nástin možných tvarů salaší je též závislý na
materiálu, který je ke stavbě zvolen. Oprostíme-li se od zažitých stereotypů
dřevo – karton - klíh, můžeme ke konstrukci použít i nové materiály, jako
polystyren, z trhu využít rozličná lepidla, tmely, pasty. Jen konečná povrchová
úprava by měla vyznít opět jako věrné zobrazení místa Kristova narození. Nebude
rozhodující, zda to bude jeskyně, nebo chlév. Důležité ale bude, kam objekt
usadíme. Pokud budeme Svatou rodinu dlouho v jesličkách hledat, udělali
jsme něco špatně. Pak si musíme zopakovat užití zlatého řezu, nebo třetinkového
pravidla. Nebo jednoduše stavět betlém tak, aby to oku lahodilo.