LÉTA JESLIČKÁŘSTVÍ PO JUBILEJNÍ JESLIČKOVÉ VÝSTAVĚ 1923-1948
(Text přednášky Jana Rody na derniéře vánoční výstavy ve Ctěnicích)
V letošním roce si
připomeneme sté výročí Jubilejní jesličkové výstavy, která se konala
v Praze roku 1923. Pořádala ji Lidová Akademie pod záštitou biskupa
Antonína Podlahy v prostorách refektáře koleje jezuitů z pražského
Klementina. Svým námětem to byla výstava na tehdejší dobu ojedinělá. A co víc,
nesmírně rozmanitá. Veřejnosti představovala bohatost umělecké tvorby různých
odvětví, které spojovala společná myšlenka - oslavy Vánoc, oslavy Kristova
narození.
Léta, která předcházela této výstavě se mnohdy označují jako zlatý věk betlemářství. Výstava to potvrdila a navíc připomněla, že symbolem slavení Vánoc nejsou jen betlémy, vánoční ozdoby, ale též vánoční hudba, hry, literatura. Mějme to na paměti, i když v další promluvě se zaměříme pouze na jediné – české betlemářství.
Ve dvacátých a třicátých létech se myšlence připomenout si svátky narození Krista stavbou betléma dařilo. Betlémy dále pronikaly na církevní půdě do kostelů, obecná lidová zbožnost byla základem pro stavění jesliček v domácnostech. Ale betlém v kostele, ani v domácnosti však nebyl samozřejmostí.
V kostelech se zvyk stavění jeslí rozšiřoval. Někde se nahradily staré betlémy novými. Tam, kde nebyly vůbec, postupně nahrazovaly výměnné oltářní obrazy, nebo jen jednoduchá připomenutí, jakým byl třeba Ježíšek položený v jeslích. Uctění jesliček modlitbou nebo zpěvem se stalo součástí liturgie. Tvorba nových jeslí byla příležitostí pro četné vyučené řezbáře, řezbářské dílny, umělecké závody. Na trhu si našlo své místo i Chrámové družstvo Pelhřimov, které zastřešovalo činnost mnoha zhotovitelům. Z dochovaných dokladů lze usuzovat, že takový způsob obživy byl udržitelný, měl sice svá úskalí, zažíval lepší i horší časy. Rámcově lze říci, že přežil hospodářskou krizi i smutná léta druhé světové války. Na kolena jej dostaly dějinné zvraty po druhé světové válce. Jistou setrvačností se na trhu první republiky objevovaly i výrobky ze zemí bývalého Rakouska-Uherska, německé etnikum často kupovalo díla německých uměleckých dílen. Konkurence si vyžádala propagaci vlastních výrobků. Výrobci měli své katalogy, propagační letáky. Trh se zmodernizoval i v této oblasti. Staré katalogy dokládají pestrost sortimentu. K objednání byly betlémy v biblickém pojetí, ale i lidové, vlastenecké. Převládaly výrobky ze dřeva, sádry, terakoty, ale byly použity i další materiály.
Připomenutí této etapy vývoje betlemářství si zaslouží vyjmenovat alespoň některé představitele. Úkol je to ošidný, nad rámec této přednášky. S omluvou těm neuvedeným jmenuji několik jednotlivců a firem:
- Šluknovští řezbáři, jednotlivci, kteří řezali betlémy do místních kostelů: Anton Müller, Franz Rosche,Johann Herbrich
- Moravský řezbář Jaroslav Vaněk (s přesahem tvorby do dalšího období)
- Jihlavský řezbář Alois Boudný
- Králický řezbář Josef Schwarzer vyřezal i kostelní betlém (Prostřední Lipka)
- Pražská řezbářská dílna Františka Vratislava Buka
- Odborný závod sochařsko–řezbářský Bohumila Beka z Kutné Hory
- Umělecký, sochařský a řezbářský závod Jana Procházky z Příbrami
- Chrámové družstvo pátera Vaňka z Pelhřimova
- Konkurenční dílna Ars Sacra Ferdinanda Stuflessera z jižních Tyrol
- Konkurenční dílna Josef Müller, Mnichov
Stejné rozšíření jesliček nastalo v domácnostech. Znovu podotýkám, že se to netýkalo všech domácností, a navíc rozdíly byly patrné i mezi regiony. Zlidovění zvyku vedlo k pořízení betlémů, které nebyly finančně náročné. Prim v tom hrály betlémy tištěné. Jak velký to byl výběr! Jesličkové archy k vystřižení, jesličkové polotovary i jesličky skládací české produkce, nebo zahraniční. Sám jsem v tomto období napočítal okolo 120 vydání různých tištěných jesliček na arších a věřím, že jich bylo ještě více. Zmiňovaných skládacích bylo na trhu jistě také několik desítek. Naše rodina byla jednou z těch, kde se takový betlém stavěl.
Betlém z trojrozměrných figurek nebyl každému dostupný, ale jeho pořízení lákalo. Našli se výrobci, a byly jich desítky, kteří rozjeli výrobu betlémových figurek s velkou opakovatelností. Jejich výčet je značný, ale my se soustředíme pouze na několik nejznámějších:
- jesličky z chlebové hmoty, hojně zhotovované na Příbramsku
- jesličky sádrové, odlévané do formy a omalované (firma Musshof)
- jesličky z masy (firma Lineol)
- jesličky z papírmaše (firma Friedel)
- jesličky z marolínu, vosku, skla atd.
Opravdu dlouhá řada je výrobců a nebyly to vždy jen domácí firmy.
Na závěr výčtů jsem si dovolil zařadit krátké připomenutí jesliček, kterých si vážíme asi nejvíce. Jsou to jesličky z figurek řezbovaných, barevně polychromovaných, a betlémy malované na kartonu. Ojediněle nalezneme tyto betlémy ještě opatřené mechanikou, která umožňuje jejich částečný pohyb. V čele pomyslného žebříčku takových betlémů stojí dozajista Proboštův třebechovický betlém.
Řezbované jesličkové figurky proslavily mnohé regióny Čech, Moravy a Slezska. Po stránce uměleckého provedení nejsou králické figurky jistě nejlepší. Mají však duši, která je vložena do jejich jednoduchých, ale přitom elegantních tvarů. Našly si cestu do domácností v celé naší republice a jsou známé v celé křesťanské střední Evropě. Jsou vzorem pro mnohé řezbáře, kteří v jejich duchu řežou dodnes. K jejich rozšíření pomohla celá síť faktorů i firmy, které jejich výrobky zastřešovaly a dále prodávaly. Jednou z nich byla teplická firma I. Kohn a vídeňský Körber.
Betlemářských regiónů, ve kterých se jesličky zhotovovaly řezbováním, bylo opravdu mnoho. Prakticky obklopovaly celou vlast, od valašského Příbora po Chebsko. Ve střední části republiky jich mnoho nebylo. Z nich jmenujme alespoň Příbramsko, Třešťsko, Svitavsko. Každý región měl svou řezbářskou osobnost, která byla následovníky ctěna a bezděky napodobována. Na Příbramsku to byl na příklad řezbář Antonín Mácha. Jisté specifikum, které není v jiných regiónech doložené, bylo shledáno v Krušnohoří, blíže k Chebu. Je to řezba do brslenového dřeva, která umožňuje jemnou řezbu detailů.
Nejvíce rodinných betlémů, které jsou malovány na kartonu, nacházíme ve sledovaném období na Orlickoústecku a Třebíčsku. Jsou i jiná místa - Třešťsko, Železnobrodsko, Liberecko, ale tam tvorba vrcholila spíš na konci 19. století. Jak na Orlickoústecku, tak na Třebíčsku se stavěly bohaté, velké betlémy. Moderní doba a jiný životní styl se odrazil i v betlemářské tvorbě. Od dvacátých let na Třebíčsku vznikají navíc malé skříňkové betlémy, jakési zmenšení velkých celků. Charakteristické prvky jsou však nadále zachovány.Malba betlémů a betlémových postav často viditelně ovlivnila řezbu. Nebyly to jen Alšovy figury, které často byly vzorem pro řezbu. Připomeňme si vliv frenštátských papírových betlémů Jana Kobzáně na řezbu valašského řezbáře Františka Vrzalíka.
S přelomem třicátých a čtyřicátých let nastává období neradostné. Betlémy se sice staví dál, tisknou se jesličkové archy, řezbáři setrvačností vytváří svá díla. Republika však přichází o značná území a tamní jesličkáři se stávají občany jiného státu. Nemají na růžích ustláno. Mladí jsou povoláni do zbraně, jesličkářské spolky jsou zakázány. Válečné běsnění přineslo jeden velký zmar, bolest a křivdy, které ani léta nezacelila.
Z republiky byli po válce vystěhováni Němci a s nimi celá generace tvůrců betlémů. Z betlémů, které zde zanechali, se zachovala pouhá část. Nemalé množství jesliček bylo později "odkloněno" a opustilo naši republiku. Vysídlení tvůrci jesliček v nových domovech začínali od nuly a mnohdy dokázali navázat na svoji předválečnou činnost. Obohatili betlemářskou tvorbu nové domoviny. Nezapomněli ani na tvorbu ve staré vlasti, kterou si na výstavách stále připomínají. Dodejme, že mnohdy s trpkostí.
Mapa našich živých betlemářských regiónů se změnila. Farnosti v pohraničí byly vysídleny, přiblížil se čas zřízení hraničních pásem a záborů velkých územních celků pro armádní potřeby. Naše betlemářství se zatřáslo v základech, ale vydrželo.
Zdánlivě se až tak nic nedělo. Farníci v jihočeské vesnici Novosedly si až v roce 1946 do kostela pořídili první betlém od V. Andrése, v Praze u sv. Ignáce (viz obrázek) byl v roce 1954 dokončen velkolepý betlém z dílny F. Charváta. Kdo tušil, že jde o labutí píseň.
