VEJPRTSKÉ BETLÉMY
Vladimír Glaser
Město Vejprty leží v Krušných horách na samé hranici s Německem. V minulosti zde žila většina obyvatel německého původu a život zde navazoval na Německo po všech jeho stránkách.
Tak se stalo, že v roce 1906 založili pánové Oskar Brauer a Eli Uhlig ve Vejprtech (pro ně tenkrát Weipert) novou továrnu na výrobky z raženého papíru. Rozšířili tak svoji velmi úspěšnou firmu, kterou měli v 10 km vzdáleném městečku Annaberg Bucholz. Firma vyráběla papírové reklamní předměty, nástěnné kapsy, zadní strany kalendářů, loutkové hračky, stojany na pohlednice, pasparty, vánoční betlémy, různé domácí potřeby z kartonu a také zdobené papírové rakve. Podnikání jim neuvěřitelně prosperovalo, svoje výrobky vyváželi do celého světa a postupně budovali ve Vejprtech další objekty.
Hospodářský růst se zarazil až v třicátých letech, kdy firmu v době krize zasáhly velké problémy s dopravou a kdy se i export zcela zhroutil. Následovalo období války, po ní odsun německého obyvatelstva a znárodnění. Po válce podle dokladů ještě několik let firma omezeně vyráběla. V roce 1950 byly opuštěné objekty zbourány, neboť ležely v hraničním pásmu, a dnes již po nich není ani stopy. Továrny v Bucholzu s již výrazně omezenou výrobou se staly v roce 1953 národními podniky a s nástupem výroby plastů v NDR byla výroba zcela zrušena.
Jak vypadala v době prosperity výroba a distribuce betlémů? V tiskárnách se tvořilo větší množství betlémových archů i sestavovaných orientálních betlémů. Neuváděli se u nich autoři - pravděpodobně šlo o zaměstnance firmy. Betlémy byly namalovány a vytištěny na karton. Bylo pro ně vytvořeno osm až dvanáct kamenných desek, do kterých byl vygravírován reliéf přesně odpovídající barevnému tisku. Pomocí ohřátých forem se pak jednotlivé archy vytlačovaly do gumové podložky. Po vychladnutí byly již vytlačené archy laminovány a vysekány obrysy figur. Jednotlivé postavy, zvířata, budovy a stromy měly mezi sebou malý "můstek", který arch zpevňoval, a bylo tak možné distribuovat celé předstříhané archy. Při stavění betléma se tento můstek odstřihl.
Archy měly velikost 19 x 34 nebo 22 x 32 cm. Chlév – stavba (= centrální část) byla většinou tvořena jako rozkládací – zatažením se z ploché části stala stavba 3D - podobně jako u betlémů Vojtěcha Kubašty.
Jednotlivé tematické archy (ovečky, stromy, postavy, stavby, pozadí …) byly prodávány samostatně – ne jako soubor pro postavení jednoho betléma, jako známe třeba betlémy Jaroslava Heraina apod. Každý si tak mohl koupit a následně sestavit co chtěl. Každý betlém je tedy úplně jiný. Neexistovaly žádné plánky a stavební návody.
Betlémy a další předměty z raženého papíru se údajně vyráběly v Německu i na dalších místech. Vzhledem k tomu, že výroba skončila poměrně dávno a často za dramatických okolností konce 2. světové války, dochovalo se o nich jen málo dokladů. Ne všechny betlémy z tlačeného papíru pochází z vejprtských továren. Betlémy ale nebyly označovány a nedochovaly se ani kamenné desky. Je tedy téměř nemožné určit, které figurky jsou z Vejprt a které třeba z jiných německých továren. O vejprtských betlémech se díky německým krajanským spolkům zachránilo asi nejvíce informací. A vzhledem k jejich dominanci na tehdejším trhu (v Čechách především) bývají všechny vytlačované betlémy označovány jako vejprtské. Tedy obdobně jako je jeden druh piva označován na celém světě jako PILS.
Na závěr bych chtěl velice poděkovat za obsáhlé informace panu Helmutu Schmelzovi, Krajanskému spolku v Německu a čestné člence SČB paní Jiřině Hánové.
