Betlemář 99/2025

VÝROBA PAPÍROVÝCH RELIÉFNÍCH BETLÉMŮ

B. Dušek, R. Skopal, M. Dušek

V předcházejícím článku se můžete dočíst informace o Vejprtech a vejprtských betlémech. Protože – jak tam je i řečeno – se moc konkrétních zpráv o výrobě těchto betlémů nedochovalo, pokusili jsme se spolu s odborníky a s pomocí umělé inteligence dát dohromady, jak to mohlo být. Někde vidíme více možností, z nichž třeba žádná není správná. Takže netvrdíme, že musíme mít pravdu, rádi uvítáme, když nám sdělíte třeba i jiné poznatky.
Tisk skládacích i "archových" betlémů musel mít stejný základní princip, tak pro zjednodušení je nebudeme rozlišovat. A protože nám jde o techniku tisku, vlastně není relevantní, jestli byly z Vejprt. Nebylo jednoduché sehnat odborné informace o více než sto let staré technice - pamětníci nejsou, takže netvrdíme, že tak to muselo být, ale výsledkem je vysoce pravděpodobný postup při výrobě. V uvedeném článku je naznačen postup výroby pomocí kamenných desek, my nabízíme další možnosti.

Prvním krokem je vytvoření předlohy - nejprve se musí namalovat jednotlivé části betléma: lidi, zvířata, příroda, stavební objekty atd. Návrh musel počítat s tím, že se bude převádět do reliéfu – tedy měl jasné obrysy, kontury a zvýrazněné plochy. Pak se motiv natiskl – litograficky nebo mědirytem – na papírové archy. Přímý tisk na karton je nereálný, protože by se barvy určitě rozpily. Je zcela zřejmé, že figurky mají dvě vrstvy – tenčí je ta barevná, takže se natištěná část slepila s kartonem. Tím byl arch připraven k ražbě reliéfu.

K tomu sloužily matrice. Ty se vyráběly ručním rytím do kamene, ocele (tvrdá a odolná) nebo mosazi (snadněji opracovatelná, ale měkčí), pro malou edici by bylo možné i dřevo, vždy ve dvojici - pozitiv (razník, vystouplá část) + negativ (matrice, prohloubenina, přesně odpovídající razníku). Mohla se také vyrýt jen jedna část a s jejím použitím vyrazit část protilehlou, mohla se vyrýt dřevěná a přes sádrové mezikroky vylít do kovu, je i možné, že byla používána v té době již známá galvanoplastika - nanášení kovu na speciálně upravený kovový základ. Je těžké říci konkrétně, jaká technika to byla, protože se bavíme o průběhu téměř sta let, a je pravděpodobné, že se způsoby techniky i práce měnily, Po dokončení úprav se následně desky ještě leštily, aby ražba byla čistá a ostrá. Tyto dvě části se musely dokonale krýt, aby při ražbě nedocházelo k posunům. Byly to vysoce odborné řemeslné práce na pomezí zlatnictví, rytiny a nástrojařiny.

Ražba reliéfu: motiv (slepený karton a obrazová část) se vložil mezi dvě desky, které měly příslušný negativ a pozitiv (matrice a razník). Při stlačení lisem (robustní šroubový nebo pákový) se obrázek plasticky vyrazil (tzv. embosování). Reliéf nebyl tak hluboký, jako by byl třeba u plechu, ale dodal figurám a architektuře prostorový účinek.

Po vylisování následovalo vyřezávání, ale tak, že jednotlivé části zůstaly spojené s okolními úzkými proužky, což umožňovalo části snadno oddělovat. Když se podíváme, jak jsou všechny dílky betléma přesné, tak se musíme hluboce sklonit před tehdejší technikou. Reliéf se někdy ještě ručně domalovával nebo zlato tiskově zdobil, výjimečně se používalo i posypu ze třpytek.

Existují také zprávy, že podobné tiskárny tlačených betlémů a figurek u nás byly na i na jiných místech u nás nebo v Německu, nebo že matrice ve Vejprtech byly zachráněny a jsou někde uloženy. Pokud by tomu tak bylo, tak je divné, že nejsou využívány. I když je pravda, že matrice jsou jen jedním krokem v poměrně složitém procesu.

My jsme je sice nenašli, ale zkusili jsme zapojit moderní techniku a vyrobit na zkoušku jednu "vejprtskou" figurku. Pro demonstraci jsme vybrali ovečku (přesněji je to beránek, ale ponecháváme v textu ovečka). Pokud se následující text místy zdá až příliš odborný, tak se omlouváme. Protože se jedná o první "vejprtskou" figurku vyrobenou jiným způsobem než tradičně, považovali jsme za nutné přesněji dokumentovat postup i pro generace budoucí. Úkolu se ujal Mgr. Martin Dušek, specialista z Ostravské univerzity, a takto popisuje, jak se s ním vyrovnal:

V první fázi jsem ovečku naskenoval pomocí 3D skeneru (Creality Raptor). Ovečku jsem položil na stůl a kolem ní nalepil odrazné terčíky pro proces skenování. Skener používá laserové paprsky a kamery, aby nasnímal tvar a barvy povrchu skenovaného objektu. Data se během skenování nahrávají do počítače, kde se v první fází vytvoří mračno bodů, z něhož se dále generuje samotný 3D model. V rámci nastavení jsem zvolil co největší možnou kvalitu výstupního modelu. Model jsem dále upravoval (programy Blender a Fusion 360). Odstranil jsem rovinu stolu, špejli a udělal negativ do kvádru.

Skener sice poskytl velmi detailní 3D model, ale kvalita obrazové částí nebyla příliš dobrá. Proto jsem model znovu naskenoval ještě jinou technikou – fotogrammetrií - kdy se ze série fotek (popř. z videa) vytvoří 3D model (program 3DF Zephyr). Touto technikou sice nevznikne tak detailní 3D model jako ze skeneru, ale kvalita obrazu povrchu víceméně odpovídá kvalitě fotek. Takto jsem získal dostatečně kvalitní výsledek obrazové složky. Protože je však obraz "obalen" kolem 3D modelu, tak jsem se pokusil, co nejšetrněji, model roztáhnout (rozplácnout) do roviny, abych získal obrázek pro 2D tisk. Ten jsem ještě v grafickém editoru doupravil tak, aby barevně a rozměrově co nejvíce odpovídal originálu a seděl na negativ.

Negativ jsem vytiskl na 3D tiskárně (technologie FFF, materiál PLA) s nastavením pro dostatečnou kvalitu výtisku (cca hodina tisku) Obrázek jsem vytisknul inkoustovou tiskárnou a vystřihnul hrubý obrys. Rozmíchal jsem si v poměru 1:1 lepidlo Herkules s vodou, obrázek zarovnal na formu, nanesl postupně dvě vrstvy směsi, dokud papír nenasáknul. Pak jsem měkčí stranou kuchyňské houbičky postupně papír natlačil do formy. Když papír tvarem už kopíroval formu, tak jsem ho ještě ve formě vysušil fénem, aby se barva co nejméně rozpila. Lepší kvality jsem docílil tiskem na křídový papír s větší gramáží, vytištěné barvy byly věrnější a méně se rozpíjely. Posledním problémem byly odchylky při vycentrování obrázku na formu. To jsem výrazně eliminoval tak, že jsem si kolem obrázku udělal čtverec, který lícoval s okrajem formy. Obrys se tak musí vystřihovat až po zaschnutí. Originální ovečka je na prvním obrázku, na druhém je forma vytvořená na 3D tiskárně, na třetím nově vytisknutá reliéfní ovečka - s vyrobenou ovečkou je prakticky totožná.

Takže vidíme, že figurka "vejprtského betlému" jde vyrobit i bez matric. Fakticky jde o kombinaci nejmodernější techniky s ruční prací. Ale i kdyby podíl ruční práce byl převeden na použití nějakého přístroje, je zřejmé, že to není rentabilní způsob sériové výroby. Ale jako rarita je to jistě působivé.
Martin Dušek je také autorem speciálního zařízení (poslední obrázek), kterým se může dosáhnout reliéfu (embosovat). Jsou to dva válečky na kterých jsou negativ a přesný pozitiv obdobně jako u plochých matric (v tomto případě je zobrazen jednoduchý betlém, autorka výtvarného návrhu Emma Dušková). Pomocí kličky se válečky otáčejí proti sobě. Když se mezi ně zasune karton, projde mezi válečky a vytlačí se na něj zpracovaný motiv. Nedochází k protlačení celé plochy motivu, ale k plastickému zobrazení obrysů jednotlivých objektů.
Výroba tohoto nástroje na 3D tiskárně je ovšem dost náročná a s velkým nárokem na přesnost, takže o širším použití – stejně jako u výroby ovečky – lze těžko uvažovat. Ale pokud nám stačí jeden motiv, lze pomůcky využít na tisk suvenýrů, odměn, dárků apod., ideální využití je třeba pro dětskou betlemářskou akci.