BETLEMÁŘSTVÍ NA ŠLUKNOVSKU

Bohumil Dušek

Troufám si tvrdit, že Ing. Rodu zná každý betlemář u nás. Výborný řezbář se každoročně prezentuje svými pracemi na několika vánočních výstavách, propůjčuje na ně i své sbírkové betlémy. Velice záslužnou pro současnost i budoucnost českého betlemářství je jeho badatelská činnost. Čtenáři Betlemáře se o tom mohou přesvědčovat prakticky v každém čísle našeho časopisu, jeho články jsou plné zajímavých odhalení a nových poznatků. Je i spoluautorem rozsáhlé betlemářské publikace Putování za betlémy v České republice. Málokdo asi ale ví, že Jan Roda má doma spoustu utříděného odborného materiálu, který by zcela jistě zajímal odbornou i laickou veřejnost. Byl bych rád, kdyby se aspoň něco dočkalo vydání, ale chápu, že v současné době je to stěží možné. Soukromí sběratelé i církevní orgány příliš nestojí o publicitu svých sbírek, protože nebezpečí je stále hodně velké. Přesto bych rád podal - v rámci těchto omezení - aspoň pár informací o materiálu, který mě velice zaujal.

Vlastním chalupu na Českolipsku a pochopitelně jsem se zajímal, jak to vypadá s tamním betlemářstvím. Kromě torza králického betlému v jednom kostele jsem nenašel nic. Nezjistil jsem nic ani z doby předválečné, i když region byl osídlen převážně německým obyvatelstvem, zřejmě dost nábožensky založeným, o čemž svědčí výstavné kostely i v malých obcích. Betlémům se zkrátka nedařilo všude, musely mít určité podmínky, předpokládám, že hlavně hospodářské. Tak mne potěšilo, když jsem se postupně dozvídal o nedalekých místech trochu severněji, kde se rodily úžasné betlémy z rukou velice šikovných malířů a řezbářů. Šluknovsko patřilo v 19. a první polovině 20. století k betlemářské špičce na našem území. Toto a spoustu dalších věcí jsem našel v rukopisné publikaci Jana Rody Jesličkářství na Šluknovsku. Hlavním cílem této jeho práce je hledat charakteristické znaky a rozdílnosti jednotlivých řezbářů z tohoto území, nazývaného Niederland. Autor vycházel z německé literatury, výsledkem studia historických materiálů, rozhovorů se současníky u nás i v Německu a dokumentování dochovaných betlémských celků i jednotlivostí, je encyklopedický přehled, jestli ne všech, tak převážné většiny umělců regionu, kteří měli k betlemářství nějaký vztah. I když umělců ve smyslu výsledku jejich práce, šlo převážně o lidi prosté a odborně nepoučené, jak autor uvádí v úvodu publikace. Přehled tvůrců betlémů je členěn podle období, kdy žili a pracovali, od počátku 19. století až po dnešek, o každém uvádí základní životopisná fakta a přikládá obrazovou dokumentaci jeho děl, pokud tato ještě existují nebo se dochovaly aspoň fotografie. Žasnu nad tím, jaké údaje tam lze nalézt, hlavně z doby značně vzdálené, neumím si představit, kolik úsilí to vyžadovalo. Seděl jsem se zaujetím nad stránkami několik večerů a vstřebával většinou už zapomenutá jména - Donat, Birbaum, May, Rosche, Krebs, Schütz, Wendler, Strobach, ale i ta nová, jako Blažek, Stehlík, Martínek a další. Byl jsem opravdu rád, že jsem se mohl o betlemářství na Šluknovsku dozvědět tolik zajímavých poznatků. A přivítal jsem, že aspoň něco z uvedeného materiálu se mohlo objevit v dnešním čísle v článku Signatury šluknovských řezbářů.

Autor v závěru skromně podotýká, že práce je jen jedním z kamínků mozaiky poznávání jesličkářství na Šluknovsku. No, já si myslím, že to je dost velký kámen.